Kočka, která uměla číst pozpátku

Popis produktu

"Jim Qwilleran na tom nebyl zrovna nejlíp, když ho, dříve špičkového žurnalistu, zaměstnal provinční list DAILY FLUXION, aby dodával zprávy z místní umělecké scény. Zrovna jeho, který by stěží poznal rozdíl mezi Sochou Svobody a Venuší z Mélu. Sotva se však bez valné chuti pustí do práce, začnou se dít děsivé věci. Někdo zpustoší galerii a přitom si očividně plete vraždu s uměleckým počinem. Především se ale Jim seznámí s Koko, siamským kocourem, který nejen že umí číst, ale také odvede lví podíl při objasňování záhadného vloupání. Tak vznikl úžasný tým, o kterém New York Times napsaly: DETEKTIVOVÉ ROKU. První z úspěšné série příběhů Kočka, která .... Ukázka z knihy Ve čtvrtek přinesl Daily Fluxion první článek o umělci. Zabýval se strýčkem Waldem, oním starým umělcem, který maloval primitivní obrázky zvířat. Qwilleran se pečlivě vyhnul jakémukoliv komentáři o jeho uměleckém nadání a soustředil se ve svém příběhu spíše na osobní filozofii řezníka, který strávil celý život tím, že prodával hospodyním ze středních vrstev pečínky na neděli. Článek znovu probudil zájem o obrázky strýčka Walda a v pátek prodala bezvýznamná galerie, která jeho díla spravovala, všechny zaprášené obrázky krav a blahobytně vypadajících oveček a všichni naléhali na starého pána, aby začal opět malovat. Přišly dopisy od čtenářů, kteří chválili Qwilleranův způsob zpracování tématu. A synovec strýčka Walda, řidič náklaďáku, se dostavi do redakce Daily Fluxion s dárkem pro Qwillerana - třemi librami domácího salámu, který penzionovaný řezník vyrobil v suterénu. V pátek pak způsobil sám Qwilleran rozruch v klubu tím, že je rozdával. . U baru našel Arche Rikera a Odda Bunsena a objednal si rajskou šťávu, jako obyčejně. Arch řekl: \Ty už musíš být přímo znalec toho nápoje.\ Qwilleran si zakroužil sklenicí pod nosem a zamyšleně zkoumal \bouquet\. \Skromný ročník,\ řekl. \Nic pozoruhodného, ale má naivní šarm. Bohužel její bouguet překrývá kouř z koutníku pana Bunsena. Řekl bych, že rajčata pocházejí z...\ (upil ze sklenice a válel doušek po jazyku) \ze severní Illinois. Zřejmě z rajčatového pole poblíž zavlažovacího kanálu, kam svítí ráno východní a odpoledne západní slunce.\ Upil další doušek. \Mé patro mi říká, že rajčata posbírali brzy zrána - v úterý, nebo ve středu - a sbíral je venkovan, který měl poraněnou ruku. Cítím pachuť jódu.\ \Máš dobrou náladu,\\ řekl Arch. \Souhlasí,\ řekl Qwilleran. \Stěhuju se z plastového paláce. Pronajímám si byt u Mountclemense.\ Arch samým překvapením uhodil sklenicí o stůl a Odd Bunsen se rozkašlal doutníkovým kouřem. \Zařízený byt v přízemí. Velmi pohodlný. A stojí jen padesát dolarů měsíčně.\ \Padesát! V čem je háček?\ zajímal se Odd. \Žádný háček není. On jen nechce, aby byl dům prázdný, když odcestuje.\ \Musí to mít háček,\ trval na svém Odd. \Starý Monty je příliš velký skrblík na to, aby dal něco zadarmo. Jste si jistý, že nechce, abyste mu hlídal kocoura, až bude pryč?\ Arch řekl: \Odd má pravdu. Když k němu náš poslíček chodí pro kazety, Mountclemens ho vždycky pověří všemoznými osobními pochůzkami a nikdy tomu chlapci nedá spropitné. Je pravda, že má dům nacpaný vzácnými uměleckými díly?\ Qwilleran upil rajské šťávy. \Má tam spoustu věcí, ale kdo ví, zda to má nějakou cenu?\ Nezmínil se o van Goghovi. \Největší atrakcí je jeho kocour. Má čínské jméno - něco jako Koko. Mountclemens říká, že se kočkám líbí opakované slabiky, když s nimi mluvíte, a že mají zvláště citlivé uši na hlásky tvořené na patře a v zadní části patra.\ \Tady si někdo dělá legraci,\ řekl Odd. \Je to siamský kocour a má hlas jako policejní siréna. Víte něco o siamských kočkách? Je to rasa superkoček - velmi inteligentní. Ten kocour umí číst.\ \Číst?\ \Čte titulky v novinách, ale musí přijít čerstvé z tiskárny.\ \Co si ten superkocour myslí o mých fotografiích?\ zeptal se Odd. \Je sporné, zda kočky umí rozeznat obrázkové ilustrace, říká Mountclemens, ale věří, že kočka cítí jejich obsah. Koko dává přednost modernímu umění před starými mistry. Moje teorie zní, že čerstvá barva dráždí jeho čich. Stejně jako čerstvá tiskařská čerň.\ \Jak vypadá jeho dům?\ zajímal se Arch. \Starý. Upadající čtvrt. Ale pro Mountclemense je jeho dům svatyně. Všude kolem všechno strhávají, ale on říká, že svůj dům ubrání. Je velmi zajímavý. Křišťálové lustry, krásně vyřezávané dřevo, vysoké stropy - všechny štukované.\ \Lapače prachu,\ řekl Odd. \Mountclemens bydlí v prvním patře a v přízemí jsou dva jednopokojové byty. Já si beru ten vpředu. Zadní je taky volný. Je tam příjemný klid, když nemňouká kocour.\ \Jaká byla ve středu večeře?\ \Když ochutnáte Mountclemensovo jídlo, odpustíte mu, že mluví jako postava ze hry Noela Cowarda. Neumím si představit, jak se svou tělesnou vadou dokáže vykouzlit taková jídla.\ \Máš na mysli jeho ruku?\ \Ano. Co se mu stalo?\ \Nosí protézu,\ řekl Arch. \Vážně? Vypadá úplně normálně, jen trochu neohebně.\ \To je důvod, proč nahrává své příspěvky na pásku. Nemůže psát na stroji.\ Qwilleran o tom chvilku přemýšlel. Pak řekl: \Je mi Mountclemense svým způsobem líto. Žije jako poustevník. Je přesvědčený, že by se kritikové neměli stýkat s umělci, a přitom nemá zájem o nic jiného než o umění - umění a zachování svého starého domu.\ \Co říkal o umělecké scéně ve městě?\ zeptal se Arch. \Je to divné, ale on o umění moc nemluvil. Mluvili jsme hlavně o kočkách.\ \Vidíte? Co jsem vám říkal?\ řekl Odd. \Monty si vás vyhlédl jako chůvu pro svého kocoura na částečný úvazek. A nečekejte spropitné!\ Nepřirozeně teplé únorové počasí ten týden skončilo. Teplota rapidně klesala a Qwilleran si z první výplaty koupil těžký tvídový kabát. Víkend z větší části strávil doma a lebedil si v novém bytě. V obývacím pokoji byl kout na spaní a na vaření, a ambienty, jak by řekl Mountclemens. Qwilleran tomu říkal partiové zboží. Přesto mu výsledný efekt vyhovoval. Bylo tu útulně, křesla byla pohodlná a v krbu hořel plynový hořák. Obraz nad krbem byl, jak mu majitel řekl, jeden z mála úspěšných raných Monetů. Jediné, co Qwilleranovi vadilo, bylo špatné osvětlení. Připadalo mu, že Mountclemens šetří na žárovkách. Vydal se v sobotu dopoledne nakupovat a koupil si několik pětasedmdesáti- a stowatových árovek. V knihovně si půjčil knihu, která chtěla čtenáři přiblížit moderní umění a v sobotu odpoledne se právě mučil dadaismem v kapitole 9, žvýkal nacpanou, ale studenou dýmku, když se u jeho dveří ozvalo panovačné zamňoukání. I když to byl jednoznačně hlas siamského kocoura, působilo to, jako by to zaječení bylo rozděleno na dvě pečlivě volené slabiky, které zněly jako rozkaz: \Chci dál!\ | A Qwillerand bez váhání uposlechl. Otevřel dveře a před nimi stál Kao K´o - Kung. Poprvé Qwilleran viděl kritikova kocoura za denního světla, které pronikalo dovnitř vrstvenými skly vstupní haly. Světlo podtrhovalo lesk jeho srsti, sytě hnědé v obličeji a kolem uší a nezvyklou modř očí. Dlouhé hnědé přední končetiny, rovné a štíhlé, končily malými tlapkami, a zvídavé vousy hrály všemi barvami duhy. Vysvětlením, proč jeho vystupování působí tak královsky, byly uši. Nosil je na hlavě jako korunu.Kao K´o - Kung nebyl obyčejný kocour a Qwilleran nevěděl, jak ho oslovit. Sahibe? Vaše Výsosti? Potom uposlechl vnitřního impulsu a rozhodl se jednat s ním jako se sobě rovným, a tak řekl jen: \Nechceš jít dál?\ a ustoupil, aniž si uvědomil, že se zlehka uklonil. Kao K´o-Kung přistoupil k prahu a nejdříve si prohlédl byt, než pozvání přijal. Chvíli mu to trvalo. Pak hrdě kráčel po červeném koberci a začal s rutinní prohlídkou: krb, popelník, kus sýra a pár sušenek na stole, Qwilleranovo sako pověšené přes opěradlo křesla, kniha o moderním umění a neidentifikovatelná a téměř nepostřehnutelná skvrna na koberci. Všechno zevrubně prozkoumal. Když byl nakonec se vším spokojen, vybral si místo uprostřed podlahy - v pečlivě spočítané vzdálenosti od ohně - a hrdě se natáhl. \Smím ti něco nabídnout?\ zeptal se ho Qwilleran. Kocour neodpověděl, jen se na hostitele díval přivřeýma očima, což mělo zřejmě znamenat, že je spokojen. \Koko, ty jsi b\"

Recenze