Kniha Haithabu

9. století. Na pobřeží Evropy a podél jejích velkých řek se lidé třesou strachy před Vikingy. V Ramsolamu zanechali nejen strašné vzpomínky na vraždy a pustošení, ale také těžce zraněného náčelníkova syna. Heitu vede mezi křesťany nelehký život vyděděnce. Jeho syn Hervart vyrůstá v nezkrotného mladého muže. V necelých sedmnácti letech přijde vinou Vikingů o rodiče a sestry a vyráží, aby je pomstil, do v té době největšího vikinského města Haithabu, provázen mnichem a kronikářem Agrippou, který má obyvatele severu přivést k víře. Hervart nachází vraha svých rodičů Jarla z Haithabu, který vůči němu vystupuje jako dobrodinec a moudrý politik - tedy někdo, na němž se nelze mstít. Na těžkou cesstu z dilematu svítí Hervartovi jantarové slunce. Čtenář se dovídá historii pomsty z pera Agrippy, který rád jemně hladí popsaný pergamen, ale ještě raději ženskou pleť. Zmítá se mezi přísnými pravidly svatého Benedikta a jeho příliš velkou lidskostí. Načrtává obraz své epochy, jejího všedního dne i svátečních dnů, vizí i strachu. Zdánlivě okrajově tak vzniká dojemný, ale i humorný autoportrét.