Rozhovor s Vlastimilem Vondruškou
U příležitosti vydání nového historického románu Lucemburská epoej III - Slavná léta nám poskytl spisovatel Vlastimil Vondruška rozhovor.
Jak časově náročná je příprava celé Epopeje, než se pustíte do samotného psaní příběhu?
Pokud chci psát jakýkoli příběh, který se opírá o historickou realitu a zabírá delší časový úsek, musím nejprve sestavit časovou osu děje. Doba přípravy závisí ovšem na tom, kolik a jakých pramenů je k dispozici. To je však jen elementární začátek. Jakmile začnu psát, u většiny epizod hledám souvislosti, které by mi pomohly pochopit mé hrdiny a podle toho dál rozvíjet jejich osobní příběhy. Jinými slovy, až do konce psaní musím neustále hledat různá fakta, někdy zdánlivě podružná, jenže mé epopeje nejsou jen o velkolepých historických událostech, ale také o citech, myšlenkách a prožitcích lidí.
Která z historických postav v Lucemburské epopeji je Vám svou osobností nejbližší?
Ať chci nebo ne, musím se vždycky vcítit do osoby vypravěče, protože jeho očima musím děj vidět, hodnotit a rozvíjet. V případě Lucemburské epopeje to je Jan z Landštejna, mělnický probošt. Nebyl vzorem ctností, ale snad právě to mu umožňuje jistý nadhled, ale i shovívavost k lidským slabostem, Karlem IV. počínaje.
Co byl, z Vašeho pohledu, největší přínos Karla IV. pro České království?
Jsem spisovatel a v románech nemůžete předkládat vlastní a převratná zjištění. Musíte vždy respektovat obecné povědomí čtenářů, a pokud to jde, tak něco málo k obecně známým tvrzením přidat. Proto se snažím neadorovat Karla IV., to se učí každý ve škole, ale spíše upozornit na slabiny jeho vlády, o nichž se rozhodně mluví méně než o jeho přínosu.
Byl Karel IV. ve své době oblíbeným panovníkem pro český lid?
Víte, je naivní představa, že lid panovníky miloval. Respektoval je, že jsou, provolával jim slávu, když k tomu byla příležitost, a kritizoval je, když zvýšili daně nebo podnikli něco podobného. Ovšem zdaleka nebyli středobodem jejich pohledu na svou dobu. Je víc zajímalo počasí, úroda, cena obilí, vojenská nebezpečí, mor, ale třeba i hádky se sousedy. Vnímání politiků je dnes stejné. Nikdo se nezamýšlí v delším časovém horizontu, ale řídíme se dojmem okamžiku. Zvláště na konci své vlády Karel IV. asi moc oblíbený nebyl. Nicméně reálné prameny pro tohle naprosto chybějí. V oficiálních kronikách ho oslavovali a chválili, neboť pero kronikáře, stejně jako novinářů, vedou ti nahoře, nikoli ti dole.
Na jaře vyjde poslední díl Lucemburské epopeje. Na osudy které historické osobnosti se mohou čtenáři dále těšit?
Člověk by neměl nikdy říkat nikdy. Ale s ohledem na věk a také fakt, že jsem už zpracoval všechny zajímavé periody našich dějin, alespoň z mého pohledu, další velkou epopej se rozhodně napsat nechystám. Možná někdy napíšu jednodílný román o nějaké zajímavé osobnosti. Uvidíme.
Pokud chci psát jakýkoli příběh, který se opírá o historickou realitu a zabírá delší časový úsek, musím nejprve sestavit časovou osu děje. Doba přípravy závisí ovšem na tom, kolik a jakých pramenů je k dispozici. To je však jen elementární začátek. Jakmile začnu psát, u většiny epizod hledám souvislosti, které by mi pomohly pochopit mé hrdiny a podle toho dál rozvíjet jejich osobní příběhy. Jinými slovy, až do konce psaní musím neustále hledat různá fakta, někdy zdánlivě podružná, jenže mé epopeje nejsou jen o velkolepých historických událostech, ale také o citech, myšlenkách a prožitcích lidí.
Která z historických postav v Lucemburské epopeji je Vám svou osobností nejbližší?
Ať chci nebo ne, musím se vždycky vcítit do osoby vypravěče, protože jeho očima musím děj vidět, hodnotit a rozvíjet. V případě Lucemburské epopeje to je Jan z Landštejna, mělnický probošt. Nebyl vzorem ctností, ale snad právě to mu umožňuje jistý nadhled, ale i shovívavost k lidským slabostem, Karlem IV. počínaje.
Co byl, z Vašeho pohledu, největší přínos Karla IV. pro České království?
Jsem spisovatel a v románech nemůžete předkládat vlastní a převratná zjištění. Musíte vždy respektovat obecné povědomí čtenářů, a pokud to jde, tak něco málo k obecně známým tvrzením přidat. Proto se snažím neadorovat Karla IV., to se učí každý ve škole, ale spíše upozornit na slabiny jeho vlády, o nichž se rozhodně mluví méně než o jeho přínosu.
Byl Karel IV. ve své době oblíbeným panovníkem pro český lid?
Víte, je naivní představa, že lid panovníky miloval. Respektoval je, že jsou, provolával jim slávu, když k tomu byla příležitost, a kritizoval je, když zvýšili daně nebo podnikli něco podobného. Ovšem zdaleka nebyli středobodem jejich pohledu na svou dobu. Je víc zajímalo počasí, úroda, cena obilí, vojenská nebezpečí, mor, ale třeba i hádky se sousedy. Vnímání politiků je dnes stejné. Nikdo se nezamýšlí v delším časovém horizontu, ale řídíme se dojmem okamžiku. Zvláště na konci své vlády Karel IV. asi moc oblíbený nebyl. Nicméně reálné prameny pro tohle naprosto chybějí. V oficiálních kronikách ho oslavovali a chválili, neboť pero kronikáře, stejně jako novinářů, vedou ti nahoře, nikoli ti dole.
Na jaře vyjde poslední díl Lucemburské epopeje. Na osudy které historické osobnosti se mohou čtenáři dále těšit?
Člověk by neměl nikdy říkat nikdy. Ale s ohledem na věk a také fakt, že jsem už zpracoval všechny zajímavé periody našich dějin, alespoň z mého pohledu, další velkou epopej se rozhodně napsat nechystám. Možná někdy napíšu jednodílný román o nějaké zajímavé osobnosti. Uvidíme.