Rozhovor s Vincentem Rivou

Rozhovor s Vincentem Rivou, autorem knihy „Pusa z Albertiny – román z letní Vídně“

Jak byste stručně popsal Vaši knihu „Pusa z Albertiny – román z letní Vídně“? Jakému čtenáři by se mohla líbit?

Je to letní román. Romantický, milostný, letní příběh. Ideální knížka, kterou si přibalíte na dovolenou k moři. A kvůli ní si dost možná na pláži na dece spálíte záda, protože se tak začtete, že se zapomenete namazat opalovacím krémem. A manžel a děti vám budou vyčítat, že si stále čtete a nevěnujete se jim. Jak napsal redaktor nakladatelství Moba Martin Krátoška: „Tento román má v sobě lehkost, svěžest, opravdovost a rozpustilost, které ho činí tím, čím je, tedy kvalitním textem.“ Kdo má takové knížky rád, tomu se bude moje knížka určitě líbit.
 

O čem Váš román ve stručnosti je?
O tom, co se může stát, když úspěšná mladá žena na měsíc zmizí pryč ze svého běžného života, vyplněného převážně prací, a vrátí se v čase o pár let zpátky, do svých studentských let. Hlavně je to tedy román o lásce, ale taky o přátelství, svobodě a odvaze žít svůj život. A samozřejmě i o Vídni a mladých lidech z celé Evropy, kteří se ve Vídni v létě v rámci měsíčního kurzu na letní univerzitě setkají a společně jej prožijí.

Váš román se odehrává převážně ve Vídni. Máte k Vídni blízko?
Příběh se odehrává převážně ve Vídni, ale trošku i v Barceloně a v Praze. Osobně mám Vídeň moc rád. Pokud nepočítám Prahu, je to pro mě nejbližší evropské velkoměsto. Je nabité kulturou, báječnými galeriemi, má skvělou operou a je ohromně přívětivé. Ale hlavně je nám Čechům hodně blízké. S Vídní jsme spojeni staletou historií, která vlastně skončila teprve nedávno. Osobně mám pocit, že nám jsou Vídeňáci hodně podobní. Možná je to tím, že „každý správný Vídeňan má českou babičku“, jak se říká. A něco na tom skutečně je. Když se podíváte na jména lékařů, právníků nebo architektů umístěná na zlatých cedulkách na krásných vídeňských domech, je to samý doktor Nowak, Swoboda, Pokorny, Fiala, Novotny, Jelinek… Já se cítím ve Vídni moc dobře a navštěvuji ji pravidelně. Začalo to tím, že jsem tam byl v mládí dvakrát na letní univerzitě.

Takže váš román je inspirován skutečnými událostmi?
Trošku samozřejmě ano. Ale stejně jako na letní univerzitě ve Vídni jsem byl, podobně jako hodně mladých lidí, na jazykových kurzech v Anglii nebo v rámci Erasmu v Německu. Všechny tyto pobyty jsou zajímavé tím, že se na nich sejdou mladí lidé z celé Evropy, studují spolu, baví se, poznávají se a z toho často vznikají úžasné příběhy. A já jsem se jeden takový pokusil zachytit v mém románu.

Nemůžeme se na to nezeptat: Proč jste vydal knihu pod pseudonymem Vincent Riva, a ne pod Vaším skutečným jménem?
Přiznám se, že jsem to docela řešil. Nakonec jsem dospěl k závěru, že vydání románu pod mým skutečným jménem by mohlo být problematické kvůli mé profesi. Můj román je dost intenzivní. A to ve všem. V milostných motivech, humoru, emocích, vztazích i postojích. Proto jsem se rozhodl vydat jej pod uměleckým jménem, což mi umožnilo ponechat si tvůrčí svobodu a psát bez kompromisů.

A nemrzí Vás to?
Vlastně ani ne. Primárně mi jde o knížku. Osoba autora podle mě není zas tak důležitá, byť chápu, že pro čtenáře to může být zajímavé, seznámit se i s osobností autora. Myslím, že až si čtenáři můj román přečtou, pochopí to a odpustí mi, že jsem jej vydal pod pseudonymem. Kromě toho je psaní pod pseudonymem docela časté. Třeba kdo je Elena Ferrante, autorka božské tetralogie Geniální přítelkyně, nevíme dodnes. Dokonce i J. K. Rowlingová napsala moji oblíbenou sérii Cormoran Strike pod pseudonymem Robert Galbraith. Někdy je to prostě ku prospěchu knihy.

K Vaší knize jste umístil playlist písniček na Spotify a Youtube. To není zrovna obvyklé. Jak ty písničky souvisí s Vaším románem?
Playlist se skládá z písniček, které se buď v knížce objevují, nebo ilustrují její příběh. Snažil jsem se je poskládat tak, aby odpovídaly i ději. Je to spíš takový zábavný doplněk. Tomu, komu se bude knížka líbit, může udělat radost si po jejím přečtení ten playlist pustit. Připomene mu některé zábavné momenty knížky a prožije je znovu. Najdete jej na Spotify a Youtube pod názvem „Kiss from the Albertina“. Anglicky je to proto, aby se to lépe vyhledávalo.

Jedná se o Vaši první knihu – debut. Jaké bylo ji psát?
Ohromně mě to bavilo. Vlastně jsem tomu příběhu sám úplně propadl. Hrdiny románu jsem si zamiloval a prožíval všechno s nimi. A nakonec to došlo tak daleko, že jsem se i smál svým vlastním vtipům. Prostě jsem si ten tvůrčí proces moc užil. A to, že nakladatelství Moba moji knížku vydalo, mi udělalo obrovskou radost, protože to úsilí stálo za to. Věřím, že stejně jako mě bude knížka bavit i čtenáře.

Co byste považoval za úspěch?
Moc by se mi líbilo, kdybych někde potkal někoho, jak moji knížku čte, a třeba se při tom bude usmívat či chechtat (nebo klidně pohoršovat). Možná někde v tramvaji nebo na pláži u moře. Jinak mám jeden sen. Považoval bych za skvělé, kdyby se moje knížka přeložila do němčiny nebo angličtiny a prodávala by se i ve Vídni v galerii Albertina. V tom typickém obchodě přímo v galerii, kde prodávají reprodukce obrazů a knížky o umění, ale také deštníky, hrníčky a suvenýry z Vídně. Protože v Albertině to vlastně celé začalo. Ještě nevím, jak to udělat, ale pokusím se o to. Kdyby mi s tím někdo uměl pomoci, budu vděčný, když se mi ozve (vincentriva77@gmail.com).

Chystáte nějakou další knihu?
Určitě. Mám rád pěkné příběhy a mám jich v hlavě ještě spoustu, takže jistě ještě něco napíšu.