Rozhovor s Václavem Jabůrkem ke knize Přístav zklamání
Právě vychází nový román novináře a zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu v Německu Václava Jabůrka. Rozhovor s tímto zajímavým autorem nejen o knize a psaní.
V těchto dnech vychází Váš další titul Přístav zklamání, volné pokračování románu V uniformě beránka. Ten se odehrával na počátku 20. let 20. století. Kam se posune děj ve Vaší novince?
V čem například vidíte ty podobnosti?
Jak do tohoto světa zapadá dvojice postav, které jsme poznali v románu V uniformě beránka?
V Německu žijete a pracujete jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu. Jaký vztah máte ke Španělsku, kde se tentokrát Lenzovi ocitli?
Barcelona je skoro na opačné straně Evropy. Jaké spojitosti s Českem jste objevil?
Známe Vás jako novináře a reportéra, kdy se začala vkrádat myšlenka, že napíšete knihu? Věděl jste hned, že to bude trilogie?
Takže se to nemá brát jen jako úniková literatura? Knížka, u které si čtenář buď odpočine, nebo se zkrátka jen nechá strhnout zápletkou, která s jeho životem nijak nesouvisí?
V nové knize dostává vedle manželů Lenzových prostor nová postava, mladý Čechoslovák, diplomat. Nabízí se, že jeho příběh by se mohl dále rozvíjet i v dalším pokračování. Je tomu tak?
To znamená, že v dalším pokračování můžeme počítat s novým hlavním hrdinou?
Kam nás po Německu a Španělsku zavedete příště?
Děkuji za rozhovor.
Obě hlavní postavy končí v nuceném exilu – všechno je ale napsané tak, že čtenář nutně nemusí znát první díl a může klidně sáhnout až po tom druhém. V něm se postupně podívá do Švýcarska a pak hlavně do Barcelony. Sice se příběh odehrává před sto lety, ale mnoho věcí je aktuálních i dnes. O to ostatně v mých knihách jde, nejsou jen o napínavé zápletce. Na sto let starých příbězích popisuji vývoj, který je nápadně podobný naší době.
V čem například vidíte ty podobnosti?
Barcelona ještě v roce 1925 vzkvétala a všichni naivně doufali v lepší zítřky. Ať už to byla katalánská menšina, anarchisté nebo paradoxně i konzervativní bohaté kruhy a šlechta. Podvědomě cítili, že míří k vzájemnému střetu. A všichni si byli jistí, že právě oni vyhrají. Barcelona byla tenkrát směsicí továrních čtvrtí a luxusních vilových kolonií. Před sto lety to bylo mimochodem i poutní místo pro lidi, co se zajímali o magii, stejně jako pro šarlatány, co z toho těžili.
Jak do tohoto světa zapadá dvojice postav, které jsme poznali v románu V uniformě beránka?
Manželská dvojice Lenzových je stále zapletená do střetu tajných služeb a vlastně si nepřeje nic jiného, než aby měla konečně klid a svobodu. A právě v Barceloně se jim otevře maličká skulinka naděje, díky které by toho snad mohli dosáhnout. Na první pohled malebné město se tak stane kulisou stále temnějšího příběhu, ve kterém bychom jen marně hledali nějaké vítěze.
V Německu žijete a pracujete jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu. Jaký vztah máte ke Španělsku, kde se tentokrát Lenzovi ocitli?
Díky rodinným vazbám se do Barcelony vracím pravidelně a dohromady jsem tam strávil už dlouhé měsíce. A to nejen v centru, ale i na chudších předměstích, nevnímám ho zas tak exoticky jako běžní turisté. Takže nějaký bližší vztah mám hlavně k Barceloně jako takové, a teprve potom ke zbytku Španělska, které je ale o dost jiné. Katalánská metropole je v mnoha věcech podobná spíš Francii, ale zároveň má své středomořské kouzlo. A navíc má i pár vazeb na českou historii, i když jen titěrných.
Barcelona je skoro na opačné straně Evropy. Jaké spojitosti s Českem jste objevil?
V někdejší věznici Modelo si například odpykával trest jeden z mých životních hrdinů, tehdejší zkušenost popisuje ve své asi nejlepší knize – myslím tím letce RAF Františka Fajtla a jeho biografii Sestřelen. A ve městě se svého času vyráběla taky auta Hispano-Suiza, která před 100 lety začala licenčně vyrábět plzeňská Škoda. S katalánským městem je tak vlastně nepřímo spojený i vzestup českého automobilového průmyslu, i když je to složitější, ale právě kolem tohoto detailu se točí důležitá část mé knihy.
Známe Vás jako novináře a reportéra, kdy se začala vkrádat myšlenka, že napíšete knihu? Věděl jste hned, že to bude trilogie?
Původně jsem chtěl vytvořit celou sérii, ale pak se to zkomplikovalo. První nápad přišel na Roosevelt Islandu v New Yorku a tam jsem opravdu přemýšlel nad tím, že vytvořím jednu hlavní postavu, kolem které by se točily libovolné příběhy. Ale už při psaní prvního románu mi bylo jasné, že touhle cestou nepůjdu. Že chci, aby v tom bylo něco hlubšího.
Takže se to nemá brát jen jako úniková literatura? Knížka, u které si čtenář buď odpočine, nebo se zkrátka jen nechá strhnout zápletkou, která s jeho životem nijak nesouvisí?
Pokud to tam nehledá, knihu si určitě užije i bez toho. Ale je to taky alegorie na dnešní dobu – řešíme ostatně podobné problémy a obavy, akorát v trochu jiném hávu. A díky tehdejším událostem můžeme velice jednoduše odhadnout, kam se můžou ty které věci ubírat, pokud společnost včas nereaguje. Nakonec jsem se tak rozhodl pro trilogii, ve které se pozvolna ukazuje ten největší omyl. Zatímco na začátku panuje všeobecný strach z levice a komunistů – naprosto oprávněný, kdesi v zákrytu vzniká úplně jiné zlo a zneužívá toho, že ho mnoho lidí po dlouhá léta přehlíželo.
V nové knize dostává vedle manželů Lenzových prostor nová postava, mladý Čechoslovák, diplomat. Nabízí se, že jeho příběh by se mohl dále rozvíjet i v dalším pokračování. Je tomu tak?
Lenzovi od určité chvíle nechtějí nic jiného než návrat do normálu. Jsou ve spárech státní moci, je to hodně kafkovská situace, protože nemají sebemenší svobodu rozhodování, a cíl jejich příběhu je vlastně jasný. U nové postavy je to přesně opačně. František Brodský se dal do státních služeb dobrovolně a s elánem. Považuje se za nástroj k prosazení nějakých vyšších cílů. Věří ve své poslání. A ano. Třetí kniha se bude hodně točit právě kolem něj.
To znamená, že v dalším pokračování můžeme počítat s novým hlavním hrdinou?
Bude v podstatě na stejné úrovni jako Lenzovi. Protože zatímco oni touží jen po tom, aby se jejich kruh uzavřel, František Brodský si teprve musí bolestivě uvědomit, do čeho se úplně dobrovolně zapletl. Taky je až příliš mladý, než aby byl zatížený válkou, ke svému cynismu si musí teprve dojít. Jinak ho krutost jeho světa dřív nebo později semele.
Kam nás po Německu a Španělsku zavedete příště?
V příběhu chci opsat symbolický kruh. Barcelona byla jen zastávkou na pouti, která musí nutnonutně mířit směrem do Československa. V závěru trilogie se budeme postupně vracet zpátky – přes Švýcarsko do Berlína, přes Sasko až k československým hranicím v Krušných horách. Kdo všechno – a jestli vůbec – je přejde, na to si čtenáři budou muset ještě nějakou chvíli počkat.
Děkuji za rozhovor.