Rozhovor s Václavem Gruberem
Detektivní román Případ ztraceného psa právě vyšel v brněnském nakladatelství MOBA. Při této příležitosti nám autor knihy, lékař a spisovatel Václav Gruber, poskytl rozhovor.
Celý svůj profesní život pracujete jako lékař. Povídky a romány však publikujete již téměř 40 let. Jak jste se vlastně k literární tvorbě dostal?
Na fakultě jsme měli partu lidí, kteří měli rádi knihy. Postupně jsme také zkoušeli něco napsat a mně připadalo, že to je docela příjemný koníček, způsob, jak přepnout hlavu, když profesního stresu bylo trochu víc. Vážně jsem se psaním začal zabývat až dlouho po padesátce. Tak vyšly romány Zastřelte toho chromého koně (MOBA, 2012) a Druhý dech chromého koně (MOBA, 2012). Psaní je úžasná zábava. Když se vám povede začíst se do knihy tak, že přestanete vnímat okolí, vstoupíte do jiného světa a prožíváte příběh v dosud cizím prostředí s lidmi, které teprve poznáváte. Při psaní je to ještě výraznější, můžete do děje aktivně zasahovat. Pozor, v tom paralelním světě si nemůžete dělat, co chcete. Pokud se vám podaří vytvořit postavy dostatečně živé, neposlechnou vás úplně ve všem a někdy vás i překvapí. Baví mě s nimi komunikovat. Některé už považuji za kamarády. I Kamilu Vernerovou, s kterou se znám už z Chromého koně. Funguje to třeba takhle: Přijeli jsme večer domů a já zapnul počítač. „Budeš ještě psát?“ zeptala se manželka. „Ne, jen se tam na chvíli podívám, co dělají.“ Kouknu, co se děje, a pak to napíšu.
Na fakultě jsme měli partu lidí, kteří měli rádi knihy. Postupně jsme také zkoušeli něco napsat a mně připadalo, že to je docela příjemný koníček, způsob, jak přepnout hlavu, když profesního stresu bylo trochu víc. Vážně jsem se psaním začal zabývat až dlouho po padesátce. Tak vyšly romány Zastřelte toho chromého koně (MOBA, 2012) a Druhý dech chromého koně (MOBA, 2012). Psaní je úžasná zábava. Když se vám povede začíst se do knihy tak, že přestanete vnímat okolí, vstoupíte do jiného světa a prožíváte příběh v dosud cizím prostředí s lidmi, které teprve poznáváte. Při psaní je to ještě výraznější, můžete do děje aktivně zasahovat. Pozor, v tom paralelním světě si nemůžete dělat, co chcete. Pokud se vám podaří vytvořit postavy dostatečně živé, neposlechnou vás úplně ve všem a někdy vás i překvapí. Baví mě s nimi komunikovat. Některé už považuji za kamarády. I Kamilu Vernerovou, s kterou se znám už z Chromého koně. Funguje to třeba takhle: Přijeli jsme večer domů a já zapnul počítač. „Budeš ještě psát?“ zeptala se manželka. „Ne, jen se tam na chvíli podívám, co dělají.“ Kouknu, co se děje, a pak to napíšu.
Jací jsou Vaši nejoblíbenější autoři? A máte nějaké vzory, k nimž se jako čtenář opakovaně vracíte?
Těžko vybírat. Spíš než o vzory jde o oblíbené knihy (ne u všech všechny). Stejně jako v psaní i v četbě jsem hodně nevyhraněný, takže například: R. Merle, N. Mailer, J. Heller, F. Forsyth, R. Bradbury, T. Pratchett, J. R. R. Tolkien, R. Dahl, J. M. Guenassia, D. Lodge, E. Kishon, H. Murakami, Č. Ajtmatov, D. du Maurier, S. Lem… Kniha, kterou jsem četl nejčastěji, je Šťastný Jim od K. Amise. Poprvé jsem ji přečetl den před maturitou a pak vždy večer před každou zkouškou (včetně atestací a podobných podniků) jsem namátkou vybral jednu kapitolu a znovu si četl, jak zábavné dokážou být některé průšvihy. Z českých autorů: L. Vaňková, M. Kundera, J. Rudiš, K. Tučková, O. Neff, M. Macourek, zajímavá autorka je pro mě i V. Mertlíková, z autorů vydávajících v nakladatelství MOBA pak F. Niedl. A stálicí je pro mě pořád K. Čapek. Zcela zvláštní postavení má u mě básnířka Karla Erbová. Díky ní jsem se v poměrně hodně dospělém věku naučil mít rád poezii. Byla to nejen mimořádná autorka, ale i úžasná dáma. Ta byla opravdu vzorem.
V mnoha svých knihách jste se inspiroval lékařským prostředím. Jste známý zejm. jako autor společenských románů, kniha Případ ztraceného psa je Vaše první klasická detektivka. Jaký máte vztah k tomuto žánru a proč jste se rozhodl napsat první detektivku až nyní?
Vím, že jsem žánrově neposedný. Mimo Vámi zmíněných románů z lékařského prostředí a společenských románů považuji za úspěch volnou trilogii psychologických fantasy novel Řeka, Moře a Poušť, ale i antiutopii Žena.exe (MOBA, 2015) a humoristický román Malý tygr ve vlastní šťávě. Příběhem s detektivní zápletkou je už Noc s ďáblem (MOBA, 2013) a do určité míry i krimithrillery Domino (MOBA, 2019) a Poslední zhasne. Myslím, že detektivky už jsou naprosto rovnoprávnou součástí literatury. Pokud bych měl zase jmenovat oblíbence, vybral bych: A. Christie, E. S. Gardner, R. Chandler, J. H. Chase, z českých pak například V. Erben. Z autorů nakladatelství MOBA mě v poslední době zaujala M. Horová. Skutečná detektivka je podle mého názoru autorsky velice obtížný žánr. Vyžaduje naprosté soustředění, přesnou práci s osobami, fakty i časem, samozřejmě i s jazykem. Řekl jsem si, že už snad mám dost zkušeností, abych se do toho mohl pustit, a tak vznikl Případ ztraceného psa.
Vím, že jsem žánrově neposedný. Mimo Vámi zmíněných románů z lékařského prostředí a společenských románů považuji za úspěch volnou trilogii psychologických fantasy novel Řeka, Moře a Poušť, ale i antiutopii Žena.exe (MOBA, 2015) a humoristický román Malý tygr ve vlastní šťávě. Příběhem s detektivní zápletkou je už Noc s ďáblem (MOBA, 2013) a do určité míry i krimithrillery Domino (MOBA, 2019) a Poslední zhasne. Myslím, že detektivky už jsou naprosto rovnoprávnou součástí literatury. Pokud bych měl zase jmenovat oblíbence, vybral bych: A. Christie, E. S. Gardner, R. Chandler, J. H. Chase, z českých pak například V. Erben. Z autorů nakladatelství MOBA mě v poslední době zaujala M. Horová. Skutečná detektivka je podle mého názoru autorsky velice obtížný žánr. Vyžaduje naprosté soustředění, přesnou práci s osobami, fakty i časem, samozřejmě i s jazykem. Řekl jsem si, že už snad mám dost zkušeností, abych se do toho mohl pustit, a tak vznikl Případ ztraceného psa.
Mohou se čtenáři těšit i v příštím roce na další detektivku s inspektorkou Kamilou Vernerovou a chirurgem Michalem Kameníkem?
Společně s pracovníky nakladatelství MOBA připravujeme k vydání Případ dvakrát mrtvé dámy, který se odehrává převážně v nemocnici. Doufám, že se na něj čtenáři opravdu budou těšit.