Rozhovor s Petrou Vančurovou
Petra Vančurová se umístila se svým románem Bez vlaštovek v literární soutěži nakladatelství MOBA na druhém místě. Tento oceněný rukopis právě vychází jako kniha.
Právě vychází Vaše knižní prvotina, historická detektivka Bez vlaštovek. Mohla byste ji čtenářům krátce představit?
Děj knihy Bez vlaštovek se odehrává roku 1881 na Vinohradech. V této době se vyostřil česko-německý národnostní spor, jednak proto, že nedlouho před tím vstoupila v platnost jazyková nařízení, která měla zlepšit postavení češtiny na úřadech a ve školách, jednak se připravovalo rozdělení pražské univerzity na českou a německou. Právě národnostní spory a s nimi spojené incidenty mě k napsání detektivky inspirovaly. Příběh začíná jednoho jarního večera, kdy vrchní vinohradský komisař Alois Albrecht potká v hostinci U Seidlů skupinu opilých německých studentů, kterým důrazně doporučí, aby se odebrali domů. Následujícího rána je pak nedaleko nalezen zavražděný český student. Alois Albrecht, který je v tu dobu terčem kritiky českých novin právě pro shovívavost vůči německým studentům, se ujímá vyšetřování. Několik dnů poté dojde k další vraždě. Obětí je student, tentokrát syn českého vlastence, který je zavražděn během slavnosti organizované německým spolkem. Přestože se zdá, že obě vraždy jsou důsledkem česko-německého napětí, Alois Albrecht se snaží na celou situaci pohlížet nezaujatě a rozhodne se pokračovat ve vyšetřování i poté, co ho pražský policejní prezident z případu odvolá.
Co Vás inspirovalo k tomu, zasadit příběh právě do tohoto období historie?
Vystudovala jsem historii a během studia jsem si oblíbila různé epochy – nejprve jsem se zajímala o období středověku, potom mě učarovala Francie doby Ludvíka XIV. a následně jsem se začala zabývat českými dějinami 19. století. Každé období je zajímavé, nicméně to, co se mi na historii vždycky líbilo, byly lidské příběhy. Představovala jsem si, jak asi lidé prožívali významné historické události, jak smýšleli o svých současnících, jakým způsobem žili v kulisách, které se dnes historické vědy snaží zrekonstruovat. Když jsem se zabývala v rámci svého studia českými dějinami 19. století, narazila jsem na zajímavé postavy, jejich příběhy i méně známé historické události. Zatímco historik musí podávat obraz historie přesně podložený prameny, spisovatel může popustit uzdu své fantazii, a to se mi na psaní líbí.
Láká Vás jako spisovatelku ještě i jiné historické období?
Mám ráda různá historická období a určitě se nechci omezovat na konec 19. století. V každé epoše je spousta zajímavých osobností a událostí, které mohou být inspirací k novým příběhům, třeba i detektivním.
V románu jsou zajímavým a opakujícím se motivem – jak už název napovídá – vlaštovky. Jak Vás zrovna tento prvek napadl?
Ještě před tím, než jsem pojala nápad napsat historickou detektivku, jsem v rámci studia zkoumala dobu 80. let 19. století a přečetla mnoho výtisků českých novin, především Národních listů. Chtěla jsem zjistit, jaké problémy řešila česká společnost a jaké události v ní rezonovaly. V Národních listech z jara 1881 jsem nalezla několik článků o vlaštovkách, které to jaro vlivem velmi chladného počasí umíraly, a novináři i veřejnost tento jev sledovali s určitými obavami. Když jsem pak začala psát, přišly mi vlaštovky jako zajímavý symbol onoho jara a vybrala jsem si je jako jeden z motivů do příběhu.
Máte detektivky ráda i jako čtenářka, anebo čtete spíš jiné žánry?
Ano, detektivky mám velmi ráda a čtu jak klasické, např. Agathu Christie, tak i nové autory. Nedávno jsem narazila na citát dnes téměř zapomenutého anglického autora detektivek Sydneyho Horlera (1888–1954), který napsal, že detektivka jako žánr brzy zanikne, protože spisovatel musí postupovat podle přesně daného scénáře (mrtvola – vyšetřování – odhalení vraha). Byl přesvědčený, že se tento formát nutně musí brzy vyčerpat. A vidíte, mýlil se. Detektivka nezanikla, naopak se těší stále velkému zájmu čtenářů. Když čtu nějaký detektivní román, velmi si všímám, jak autor vystavěl příběh, zda do sebe jednotlivé části děje zapadají, zda je zápletka věrohodná a postavy uvěřitelné. Musím ale přiznat, že potom, co jsem sama začala detektivky psát, jsem k autorům o dost shovívavější.
Jaké jsou Vaše další spisovatelské plány?
Právě jsem dokončila text dalšího detektivního románu, který je tentokrát zasazen do současnosti, protože jsem si potřebovala od 19. století trochu odpočinout. Není zde klasický detektiv, ale hlavní postavou je Šárka, právnička pracující ve státní správě, která se pravidelně setkává se svými čtyřmi kamarádkami, spolužačkami z vysoké školy. Na jednom setkání se objeví záhada dvou identických esemesek, které vedou k sérií událostí, jež vyvrcholí vraždou mladé ženy a zmizením jedné z Šárčiných kamarádek. Šárka, která se o kamarádku obává, se snaží zjistit, kam zmizela a zda s jejím zmizením souvisí obě esemesky nebo smrt neznámé mladé ženy.
Kromě toho plánuji i další příběh s vyšetřovatelem Aloisem Albrechtem, který se odehrává na podzim roku 1881, kdy za Aloisem Albrechtem přijde mladá dívka, prostitutka, s velmi neobvyklou prosbou. Strávila nějaký čas s vězněm odsouzeným na smrt večer před jeho popravou a on jí sdělil, že jednu z vražd, pro kterou byl odsouzen, nespáchal. Dívka, která ze dne na den ztratila všechny klienty a musela odejít ze salónu, v němž do té doby pracovala, je přesvědčená, že na ní ulpěla kletba, která může být zlomena jen tím, že Alois Albrecht odhalí pravdu.
Děj knihy Bez vlaštovek se odehrává roku 1881 na Vinohradech. V této době se vyostřil česko-německý národnostní spor, jednak proto, že nedlouho před tím vstoupila v platnost jazyková nařízení, která měla zlepšit postavení češtiny na úřadech a ve školách, jednak se připravovalo rozdělení pražské univerzity na českou a německou. Právě národnostní spory a s nimi spojené incidenty mě k napsání detektivky inspirovaly. Příběh začíná jednoho jarního večera, kdy vrchní vinohradský komisař Alois Albrecht potká v hostinci U Seidlů skupinu opilých německých studentů, kterým důrazně doporučí, aby se odebrali domů. Následujícího rána je pak nedaleko nalezen zavražděný český student. Alois Albrecht, který je v tu dobu terčem kritiky českých novin právě pro shovívavost vůči německým studentům, se ujímá vyšetřování. Několik dnů poté dojde k další vraždě. Obětí je student, tentokrát syn českého vlastence, který je zavražděn během slavnosti organizované německým spolkem. Přestože se zdá, že obě vraždy jsou důsledkem česko-německého napětí, Alois Albrecht se snaží na celou situaci pohlížet nezaujatě a rozhodne se pokračovat ve vyšetřování i poté, co ho pražský policejní prezident z případu odvolá.
Co Vás inspirovalo k tomu, zasadit příběh právě do tohoto období historie?
Vystudovala jsem historii a během studia jsem si oblíbila různé epochy – nejprve jsem se zajímala o období středověku, potom mě učarovala Francie doby Ludvíka XIV. a následně jsem se začala zabývat českými dějinami 19. století. Každé období je zajímavé, nicméně to, co se mi na historii vždycky líbilo, byly lidské příběhy. Představovala jsem si, jak asi lidé prožívali významné historické události, jak smýšleli o svých současnících, jakým způsobem žili v kulisách, které se dnes historické vědy snaží zrekonstruovat. Když jsem se zabývala v rámci svého studia českými dějinami 19. století, narazila jsem na zajímavé postavy, jejich příběhy i méně známé historické události. Zatímco historik musí podávat obraz historie přesně podložený prameny, spisovatel může popustit uzdu své fantazii, a to se mi na psaní líbí.
Láká Vás jako spisovatelku ještě i jiné historické období?
Mám ráda různá historická období a určitě se nechci omezovat na konec 19. století. V každé epoše je spousta zajímavých osobností a událostí, které mohou být inspirací k novým příběhům, třeba i detektivním.
V románu jsou zajímavým a opakujícím se motivem – jak už název napovídá – vlaštovky. Jak Vás zrovna tento prvek napadl?
Ještě před tím, než jsem pojala nápad napsat historickou detektivku, jsem v rámci studia zkoumala dobu 80. let 19. století a přečetla mnoho výtisků českých novin, především Národních listů. Chtěla jsem zjistit, jaké problémy řešila česká společnost a jaké události v ní rezonovaly. V Národních listech z jara 1881 jsem nalezla několik článků o vlaštovkách, které to jaro vlivem velmi chladného počasí umíraly, a novináři i veřejnost tento jev sledovali s určitými obavami. Když jsem pak začala psát, přišly mi vlaštovky jako zajímavý symbol onoho jara a vybrala jsem si je jako jeden z motivů do příběhu.
Máte detektivky ráda i jako čtenářka, anebo čtete spíš jiné žánry?
Ano, detektivky mám velmi ráda a čtu jak klasické, např. Agathu Christie, tak i nové autory. Nedávno jsem narazila na citát dnes téměř zapomenutého anglického autora detektivek Sydneyho Horlera (1888–1954), který napsal, že detektivka jako žánr brzy zanikne, protože spisovatel musí postupovat podle přesně daného scénáře (mrtvola – vyšetřování – odhalení vraha). Byl přesvědčený, že se tento formát nutně musí brzy vyčerpat. A vidíte, mýlil se. Detektivka nezanikla, naopak se těší stále velkému zájmu čtenářů. Když čtu nějaký detektivní román, velmi si všímám, jak autor vystavěl příběh, zda do sebe jednotlivé části děje zapadají, zda je zápletka věrohodná a postavy uvěřitelné. Musím ale přiznat, že potom, co jsem sama začala detektivky psát, jsem k autorům o dost shovívavější.
Jaké jsou Vaše další spisovatelské plány?
Právě jsem dokončila text dalšího detektivního románu, který je tentokrát zasazen do současnosti, protože jsem si potřebovala od 19. století trochu odpočinout. Není zde klasický detektiv, ale hlavní postavou je Šárka, právnička pracující ve státní správě, která se pravidelně setkává se svými čtyřmi kamarádkami, spolužačkami z vysoké školy. Na jednom setkání se objeví záhada dvou identických esemesek, které vedou k sérií událostí, jež vyvrcholí vraždou mladé ženy a zmizením jedné z Šárčiných kamarádek. Šárka, která se o kamarádku obává, se snaží zjistit, kam zmizela a zda s jejím zmizením souvisí obě esemesky nebo smrt neznámé mladé ženy.
Kromě toho plánuji i další příběh s vyšetřovatelem Aloisem Albrechtem, který se odehrává na podzim roku 1881, kdy za Aloisem Albrechtem přijde mladá dívka, prostitutka, s velmi neobvyklou prosbou. Strávila nějaký čas s vězněm odsouzeným na smrt večer před jeho popravou a on jí sdělil, že jednu z vražd, pro kterou byl odsouzen, nespáchal. Dívka, která ze dne na den ztratila všechny klienty a musela odejít ze salónu, v němž do té doby pracovala, je přesvědčená, že na ní ulpěla kletba, která může být zlomena jen tím, že Alois Albrecht odhalí pravdu.