Rozhovor s Naďou Horákovou
Právě vyšel nový historický román Nebeská růže od spisovatelsky Nadi Horákové. Rozhovor ke knize nám poskytla autorka románu.
Mohla byste nám, prosím, svou novou knihu Nebeská růže krátce představit? O co v ní jde a jaké jsou hlavní postavy?
Příběh se odehrává během několika měsíců roku 1205 v ženském premonstrátském klášteře Rosa coeli v Dolních Kounicích. Osudy novicek Svatavy a Mlady závisí na zájmech jejich rodin, ale ovlivní je také násilný incident v areálu klášterního hospodářského dvora. Ten přijede vyšetřit mladý brněnský soudce Lev z Klobouk, který ovšem ani netuší, kdo všechno v tomto případě tahá za nitky. Seznámíme se s životem v klášteře, s moravskými šlechtickými rody i se situací v Českém království.
Václav II. Soběslavovec není v českých dějinách tak známou postavou. Čím vás jeho osud zaujal?
Český kníže Václav II. patřil do přemyslovské větve Soběslavovců. V jeho době se Přemyslovci dělili do několika rodových linií s mnoha ctižádostivými muži čekajícími na svou příležitost uchvátit pražský trůn nebo alespoň některý z moravských údělů. Václav vládl nejprve jako moravský údělník a jen pár měsíců jako český kníže. V roce 1205 je již po smrti, ale jeho osud stále ovlivňuje dění v Českém království.
Dnes je kníže Václav II. opomíjený vládce, ale myslím si, že je dobré připomenout jeho osud, který dokumentuje tehdejší dobu i způsob, jak se budoucí král Přemysl Otakar I. dostal na český trůn.
Objevila jste při psaní tohoto románu nějaké historické zajímavosti, které Vás překvapily?
Protože se příběh odehrává v klášteře, prostudovala jsem odborné publikace o životě řeholníků ve středověku. Ale konkrétně o životě řeholnic na počátku 13. století na Moravě je informací málo. Měla jsem sice jisté povědomí o fungování klášterů, ale některé věci mě docela překvapily. Například že premonstrátky používaly znakovou řeč, učily se číst a psát a každá musela za rok přečíst jednu knihu. Zajímavé bylo, jak komunikovaly s lidmi mimo klášterní klauzuru.
Pocházíte z Moravy, máte i díky tomu ke klášteru Rosa coeli, kde se Vaše nová kniha odehrává, zvláštní vztah? Případně co Vás vedlo k umístění románu právě tam?
Rosa coeli považuji za kouzelné místo, protože vnímám tu jemnou energii, kterou je klášter pověstný. Cítím se tady velmi dobře a prožívám zde jakési déja vu. Klášter má zajímavou historii a pro svůj román jsem si vybrala dobu z počátků jeho existence.
Která postava je Vám z nové knihy Nebeská růže nejbližší a proč?
Nejbližší je mi brněnský soudce Lev z Klobouk. Patřil k nejvlivnějším šlechticům na Moravě a podílel se na budování markrabství. Určitě by takové osobnosti měly dostat prostor v regionální historii i v beletrii. Samozřejmě mám v oblibě i obě novicky Svatavu a Mladu za jejich odhodlání i pokoru, jak se vypořádaly se svými sny.
Co Vás na přemyslovské době nejvíce baví?
Pro spisovatele je přínosný dostatek historických faktů o vládnoucích Přemyslovcích a jejich rodinách, tedy se o této době docela pohodlně píše. Jako autorka jsem se vydala i tou krkolomnější cestou, kdy si vybírám spíše méně známé postavy a prožívám s nimi nejen psaní románu, ale také objevování jejich životní cesty. Jako pro dějepisářku je to pro mě zábavnější.
Pracujete aktuálně na nějakém dalším textu? Čeho, případně jakého období, se bude týkat?
Nyní pracuji na románu Anděl královny Konstancie o založení města Hodonína. V zakládací listině, kterou Konstancie Uherská vydala, je zmínka o vraždě jejího rychtáře Petra, což je pěkná příležitost bádat a fabulovat, co se tehdy mohlo stát. A anděla má Hodonín ve znaku. I když to nebylo mým záměrem, seznámíme se s historickými potomky některých moravských rodů vystupujících v Nebeské růži, protože se příběh odehrává zhruba o třicet let později.
Příběh se odehrává během několika měsíců roku 1205 v ženském premonstrátském klášteře Rosa coeli v Dolních Kounicích. Osudy novicek Svatavy a Mlady závisí na zájmech jejich rodin, ale ovlivní je také násilný incident v areálu klášterního hospodářského dvora. Ten přijede vyšetřit mladý brněnský soudce Lev z Klobouk, který ovšem ani netuší, kdo všechno v tomto případě tahá za nitky. Seznámíme se s životem v klášteře, s moravskými šlechtickými rody i se situací v Českém království.
Václav II. Soběslavovec není v českých dějinách tak známou postavou. Čím vás jeho osud zaujal?
Český kníže Václav II. patřil do přemyslovské větve Soběslavovců. V jeho době se Přemyslovci dělili do několika rodových linií s mnoha ctižádostivými muži čekajícími na svou příležitost uchvátit pražský trůn nebo alespoň některý z moravských údělů. Václav vládl nejprve jako moravský údělník a jen pár měsíců jako český kníže. V roce 1205 je již po smrti, ale jeho osud stále ovlivňuje dění v Českém království.
Dnes je kníže Václav II. opomíjený vládce, ale myslím si, že je dobré připomenout jeho osud, který dokumentuje tehdejší dobu i způsob, jak se budoucí král Přemysl Otakar I. dostal na český trůn.
Objevila jste při psaní tohoto románu nějaké historické zajímavosti, které Vás překvapily?
Protože se příběh odehrává v klášteře, prostudovala jsem odborné publikace o životě řeholníků ve středověku. Ale konkrétně o životě řeholnic na počátku 13. století na Moravě je informací málo. Měla jsem sice jisté povědomí o fungování klášterů, ale některé věci mě docela překvapily. Například že premonstrátky používaly znakovou řeč, učily se číst a psát a každá musela za rok přečíst jednu knihu. Zajímavé bylo, jak komunikovaly s lidmi mimo klášterní klauzuru.
Pocházíte z Moravy, máte i díky tomu ke klášteru Rosa coeli, kde se Vaše nová kniha odehrává, zvláštní vztah? Případně co Vás vedlo k umístění románu právě tam?
Rosa coeli považuji za kouzelné místo, protože vnímám tu jemnou energii, kterou je klášter pověstný. Cítím se tady velmi dobře a prožívám zde jakési déja vu. Klášter má zajímavou historii a pro svůj román jsem si vybrala dobu z počátků jeho existence.
Která postava je Vám z nové knihy Nebeská růže nejbližší a proč?
Nejbližší je mi brněnský soudce Lev z Klobouk. Patřil k nejvlivnějším šlechticům na Moravě a podílel se na budování markrabství. Určitě by takové osobnosti měly dostat prostor v regionální historii i v beletrii. Samozřejmě mám v oblibě i obě novicky Svatavu a Mladu za jejich odhodlání i pokoru, jak se vypořádaly se svými sny.
Co Vás na přemyslovské době nejvíce baví?
Pro spisovatele je přínosný dostatek historických faktů o vládnoucích Přemyslovcích a jejich rodinách, tedy se o této době docela pohodlně píše. Jako autorka jsem se vydala i tou krkolomnější cestou, kdy si vybírám spíše méně známé postavy a prožívám s nimi nejen psaní románu, ale také objevování jejich životní cesty. Jako pro dějepisářku je to pro mě zábavnější.
Pracujete aktuálně na nějakém dalším textu? Čeho, případně jakého období, se bude týkat?
Nyní pracuji na románu Anděl královny Konstancie o založení města Hodonína. V zakládací listině, kterou Konstancie Uherská vydala, je zmínka o vraždě jejího rychtáře Petra, což je pěkná příležitost bádat a fabulovat, co se tehdy mohlo stát. A anděla má Hodonín ve znaku. I když to nebylo mým záměrem, seznámíme se s historickými potomky některých moravských rodů vystupujících v Nebeské růži, protože se příběh odehrává zhruba o třicet let později.