Rozhovor s Johanem Theorinem
Rozhovor se švédským spisovatelem, autorem proslulé detektivní série z ostrova Öland.
Koncem listopadu vyšla v češtině vaše kniha Vyrytá znamení. Je to již vaše šestá kniha, v níž se objevuje lodní kapitán ve výslužbě Gerlof Davidsson. Přiznám se, že už od knihy Mlhy Ölandu jsem si tuto literární postavu nesmírně oblíbil. Navzdory tomu, že patřím k mladší generaci, než je Gerlof, souzním s mnoha jeho názory a obdivuji tohoto nesmírně inteligentního a odvážného muže. Má tato postava předobraz nějakého reálného člověka, případně je kombinací více lidí, které jste znal, či znáte?
Gerlof je kombinací lidí, které jsem poznal, a trochu i mne samotného, protože miluje záhady a snaží se je vyřešit. Má podobný původ jako můj dědeček z matčiny strany Ellert, který byl přes třicet let obchodníkem a převážel po Baltském moři kámen z Ölandu do stockholmského přístavu. Dramatický požár lodi, který je ústředním motivem románu Hlasy kostí, skutečně zažil. Příjmení mého dědečka bylo Gerlofsson, takže jsem od něj převzal jméno Gerlof a zapracoval jsem také velkou část jeho lásky k vyprávění příběhů. Když Gerlof v románu vypráví nějakou historku, obvykle se jedná o příběh, který jsem kdysi slyšel od Ellerta. Ale Gerlof jakožto pozorovatel a člověk s decentním humorem byl inspirován spíše staršími muži, které jsem potkal na pevnině.
Vaše krimi thrillery se odehrávají na ostrově Öland a čtenáři, kteří vaše knihy znají, vědí, že jste tento ostrov zachytil dokonce ve všech ročních obdobích. Ačkoli jsem zde nikdy nebyl, vyvstává přede mnou ve vašich knihách velmi živě, tak sugestivní jsou vaše popisy krajiny a zdejšího genia loci. Vím, že k tomuto ostrovu máte i velmi osobní vztah. Věděl jste již v době, kdy jste začínal psát, že toto místo bude hrát ve Vaší tvorbě ústřední roli?
Ano, věděl jsem to už od začátku, protože krajinu Ölandu velmi dobře znám a protože jsem na Ölandu strávil velkou část svého dětství u prarodičů. O tomto ostrově bylo dosud napsáno jen velmi málo románů, to byl další z důvodů, proč jsem o něm začal psát. Jako literární krajina byl do značné míry neprobádaný. Öland je velmi plochý a otevřený ostrov s velkým nebem nad krajinou, vlastně mi svým způsobem připomíná divadelní jeviště, což má vliv i na dramatické události v mých románech, všechny ty konflikty, vraždy a tragédie.
Vaše příběhy jsou často velmi tajemné, možná svým způsobem až mystické, což příběhu dodává nezaměnitelnou atmosféru. A přestože rozuzlení případů je vždy logické a pachatelé trestných činů jsou konkrétní lidé, připadá mi, že prvek tajemství či tajemna má ve vašich knihách vždy své pevné místo. Fascinovaly vás vždy lidová vyprávění, pohádky, historie, folklor a mýty? Ostatně si myslím, že je vhodné čtenářům připomenout, že jste napsal dvě velmi čtivé a zajímavé knihy ze Skandinávie 14. století, které stojí trochu ve stínu vašich ölandských románů – Hon na vittry a Bitvu o Salajak. No a pak je zde samozřejmě i kniha Na velké planině, soubor patnácti příběhů z Ölandu.
V mých románech z Ölandu se čas od času objevují duchařské prvky, ale snažím se, aby hlavní zápletka a řešení záhad byly v každé knize racionální. Jsem velký fanoušek duchařských příběhů a v dětství mi jich dědeček a jeho bratři vyprávěli poměrně dost. Jednalo se o příběhy o strašidlech, ale také o neviditelných bytostech, které žily na Ölandu, jako byli třeba trollové a víly. Moje prababička viděla v mládí malého, asi šedesát centimetrů vysokého skřítka, který kolem ní proběhl, když jednou ráno dojila krávy u moře. Skřítek si jí nevšímal, jen plnou rychlostí vběhl do vody a zmizel ve vlnách Baltu. Všechny ty podivné příběhy pro mě pravděpodobně byly inspirací k tomu, abych se stal spisovatelem.
Původní profesí jste novinář. V posledních letech se ale věnujete výhradně literární tvorbě. Vedl k vašemu rozhodnutí oddat se zcela literatuře i mimořádný úspěch severské krimi, která se stala pojmem? Přestože je dnes vlna severské krimi podle mého názoru už trochu za svým vrcholem, myslím, že ve Skandinávii se stále objevují noví zajímaví autoři, kteří si kvalitou svých knih dokážou získat přízeň čtenářů všech generací. Ostatně v České republice má skandinávská literatura velké renomé. Čtenáři se vrací nejen ke klasikům, ale vychází zde i mladší autoři různých žánrů. Čím je pro vás například švédská literatura specifická?
Zejména tím, že se většinou odehrává ve Švédsku, nebo alespoň vypráví o Švédech. Kromě toho se domnívám, že severská krajina a podnebí nenápadně ovlivňují příběhy, které zde vyprávíme. Hodně se zaměřujeme na světlo a tmu, protože po většinu roku slunce zapadá velmi brzy, pokud se ovšem nejedná o příběh z léta, kdy naopak slunce z oblohy téměř nezmizí. Ve švédských románech a povídkách je také často patrná odlehlost, jednak kvůli tmě a chladu, ale také proto, že Švédsko je velká země s malým počtem obyvatel, takže mimo města existují kilometry a kilometry volné krajiny, na níž nepotkáte ani živáčka.
Na závěr našeho rozhovoru bych se zeptal na vaše literární plány. Jako fanouška vašich knih by mě určitě potěšil další příběh s Gerlofem Davidssonem, pamatuji si také, že jste svého času zvažoval napsat příběh navazující na vaši knihu Skrýš. Nebo přemýšlíte o nějakém úplně jiném projektu?
Vždycky mám rozdělaných více projektů najednou. Začal jsem psát novou knihu o Ölandu, opět s Gerlofem a jeho mladou příbuznou, policistkou Tildou. Je to již sedmý díl a odehrává se těsně po událostech zobrazených v románu Vyrytá znamení, kdy je Gerlofovi již sedmaosmdesát. Napsal jsem již také zhruba polovinu pokračování knihy Skrýš, pojednává o zpěvačce Alici Rami, která je v první knize velmi záhadnou postavou. Zde se dozvíme o jejím životě víc. A do třetice dopisuji jeden rozsáhlejší duchařský příběh, na kterém pracuji s přestávkami už několik let. Jedná se o samostatný román, který se odehrává v hlubokých borových lesích na pevnině naproti Ölandu. Moc se těším, až všechny své texty dokončím a představím je svým čtenářům.
Velmi děkuji za váš čas a odpovědi.
Gerlof je kombinací lidí, které jsem poznal, a trochu i mne samotného, protože miluje záhady a snaží se je vyřešit. Má podobný původ jako můj dědeček z matčiny strany Ellert, který byl přes třicet let obchodníkem a převážel po Baltském moři kámen z Ölandu do stockholmského přístavu. Dramatický požár lodi, který je ústředním motivem románu Hlasy kostí, skutečně zažil. Příjmení mého dědečka bylo Gerlofsson, takže jsem od něj převzal jméno Gerlof a zapracoval jsem také velkou část jeho lásky k vyprávění příběhů. Když Gerlof v románu vypráví nějakou historku, obvykle se jedná o příběh, který jsem kdysi slyšel od Ellerta. Ale Gerlof jakožto pozorovatel a člověk s decentním humorem byl inspirován spíše staršími muži, které jsem potkal na pevnině.
Vaše krimi thrillery se odehrávají na ostrově Öland a čtenáři, kteří vaše knihy znají, vědí, že jste tento ostrov zachytil dokonce ve všech ročních obdobích. Ačkoli jsem zde nikdy nebyl, vyvstává přede mnou ve vašich knihách velmi živě, tak sugestivní jsou vaše popisy krajiny a zdejšího genia loci. Vím, že k tomuto ostrovu máte i velmi osobní vztah. Věděl jste již v době, kdy jste začínal psát, že toto místo bude hrát ve Vaší tvorbě ústřední roli?
Ano, věděl jsem to už od začátku, protože krajinu Ölandu velmi dobře znám a protože jsem na Ölandu strávil velkou část svého dětství u prarodičů. O tomto ostrově bylo dosud napsáno jen velmi málo románů, to byl další z důvodů, proč jsem o něm začal psát. Jako literární krajina byl do značné míry neprobádaný. Öland je velmi plochý a otevřený ostrov s velkým nebem nad krajinou, vlastně mi svým způsobem připomíná divadelní jeviště, což má vliv i na dramatické události v mých románech, všechny ty konflikty, vraždy a tragédie.
Vaše příběhy jsou často velmi tajemné, možná svým způsobem až mystické, což příběhu dodává nezaměnitelnou atmosféru. A přestože rozuzlení případů je vždy logické a pachatelé trestných činů jsou konkrétní lidé, připadá mi, že prvek tajemství či tajemna má ve vašich knihách vždy své pevné místo. Fascinovaly vás vždy lidová vyprávění, pohádky, historie, folklor a mýty? Ostatně si myslím, že je vhodné čtenářům připomenout, že jste napsal dvě velmi čtivé a zajímavé knihy ze Skandinávie 14. století, které stojí trochu ve stínu vašich ölandských románů – Hon na vittry a Bitvu o Salajak. No a pak je zde samozřejmě i kniha Na velké planině, soubor patnácti příběhů z Ölandu.
V mých románech z Ölandu se čas od času objevují duchařské prvky, ale snažím se, aby hlavní zápletka a řešení záhad byly v každé knize racionální. Jsem velký fanoušek duchařských příběhů a v dětství mi jich dědeček a jeho bratři vyprávěli poměrně dost. Jednalo se o příběhy o strašidlech, ale také o neviditelných bytostech, které žily na Ölandu, jako byli třeba trollové a víly. Moje prababička viděla v mládí malého, asi šedesát centimetrů vysokého skřítka, který kolem ní proběhl, když jednou ráno dojila krávy u moře. Skřítek si jí nevšímal, jen plnou rychlostí vběhl do vody a zmizel ve vlnách Baltu. Všechny ty podivné příběhy pro mě pravděpodobně byly inspirací k tomu, abych se stal spisovatelem.
Původní profesí jste novinář. V posledních letech se ale věnujete výhradně literární tvorbě. Vedl k vašemu rozhodnutí oddat se zcela literatuře i mimořádný úspěch severské krimi, která se stala pojmem? Přestože je dnes vlna severské krimi podle mého názoru už trochu za svým vrcholem, myslím, že ve Skandinávii se stále objevují noví zajímaví autoři, kteří si kvalitou svých knih dokážou získat přízeň čtenářů všech generací. Ostatně v České republice má skandinávská literatura velké renomé. Čtenáři se vrací nejen ke klasikům, ale vychází zde i mladší autoři různých žánrů. Čím je pro vás například švédská literatura specifická?
Zejména tím, že se většinou odehrává ve Švédsku, nebo alespoň vypráví o Švédech. Kromě toho se domnívám, že severská krajina a podnebí nenápadně ovlivňují příběhy, které zde vyprávíme. Hodně se zaměřujeme na světlo a tmu, protože po většinu roku slunce zapadá velmi brzy, pokud se ovšem nejedná o příběh z léta, kdy naopak slunce z oblohy téměř nezmizí. Ve švédských románech a povídkách je také často patrná odlehlost, jednak kvůli tmě a chladu, ale také proto, že Švédsko je velká země s malým počtem obyvatel, takže mimo města existují kilometry a kilometry volné krajiny, na níž nepotkáte ani živáčka.
Na závěr našeho rozhovoru bych se zeptal na vaše literární plány. Jako fanouška vašich knih by mě určitě potěšil další příběh s Gerlofem Davidssonem, pamatuji si také, že jste svého času zvažoval napsat příběh navazující na vaši knihu Skrýš. Nebo přemýšlíte o nějakém úplně jiném projektu?
Vždycky mám rozdělaných více projektů najednou. Začal jsem psát novou knihu o Ölandu, opět s Gerlofem a jeho mladou příbuznou, policistkou Tildou. Je to již sedmý díl a odehrává se těsně po událostech zobrazených v románu Vyrytá znamení, kdy je Gerlofovi již sedmaosmdesát. Napsal jsem již také zhruba polovinu pokračování knihy Skrýš, pojednává o zpěvačce Alici Rami, která je v první knize velmi záhadnou postavou. Zde se dozvíme o jejím životě víc. A do třetice dopisuji jeden rozsáhlejší duchařský příběh, na kterém pracuji s přestávkami už několik let. Jedná se o samostatný román, který se odehrává v hlubokých borových lesích na pevnině naproti Ölandu. Moc se těším, až všechny své texty dokončím a představím je svým čtenářům.
Velmi děkuji za váš čas a odpovědi.