Rozhovor s Dagmar Digmou Čechovou

Prvotním impulzem byli čtenáři, kteří si pokračování žádali, ačkoli já jsem žádné neplánovala. Původně bylo Nemusíš! zamýšleno i napsáno jako samostatný ukončený román. Pravda je, že moje příběhy k tomu asi vybízí snadněji než u jiných žánrů, protože jsou ze života a v něm se také lidem dějí další věci. Jakmile se s mými postavami sžijete (byť ne vždy je to jednoduché), je pochopitelné, že vás zajímá, co s nimi bude dál. V jednom okamžiku jsem tedy i já zauvažovala, kudy by se příběhy Katky a Marie asi ubíraly, a v tu chvíli bylo v podstatě rozhodnuto. Jakmile mám jednou příběh v hlavě, nedokážu ho nenapsat 😊.

Autorsky velmi zajímavý. Měla jsem zcela jinou motivaci než u prvního dílu, který do jisté míry zpracovával reálné zážitky. Tentokrát jsem se vracela „ke starým přítelkyním“, plně osvobozena od jakékoli skutečnosti. Samotnou mě překvapilo, jak snadné pro mě bylo naskočit do starého vlaku. Ocitla jsem se zkrátka o pár let zpět, znovu v jejich příběhu, a přišlo mi to zcela přirozené.
Stejně jako snad budou čtenáři, i já jsem vývojem některých neplánovaných událostí byla zaskočena, protože jsem ještě na předchozí stránce netušila, že k nim dojde. Přes slzy jsem neviděla na klávesnici, ale hnala mě vpřed potřeba pomoci postavám, aby se přes to přenesly.
Co se týče autorského posunu, snad by tam nějaký být měl, ale já sama ho nedokážu posoudit. Při psaní vidím v hlavě film, který se snažím zachytit co nejlépe, jak v danou chvíli dokážu, a každá knížka se mi píše jinak a vyžaduje trochu jiný styl.

Stejně jako jsem to neplánovala u Nemusíš!, neplánuji to ani u jiných, ale zjevně platí „nikdy neříkej nikdy“. Moji čtenáři se ozývají i u jiných příběhů, že by chtěli vědět, jak to bude dál. Zatím ale v hlavě nic takového nemám, teď se o napsání perou dva příběhy, které postupně krystalizují, a já sama ještě nevím, na který z nich dojde dříve. Pouštět si tam ještě třetí by aktuálně nebylo nejrozumnější. Ale úplně to vyloučit nemůžu. „Poptávku“ mám u Vandy (Nesejdeš z cesty), Reného (Okno s dívkou a ptáčkem) i třeba u Edity a jejích kamarádek (Jedna z pěti). Jestli si to umím představit? Zatím ne, ale to se v budoucnu může změnit 😊.

Nejsnadnější pro ně může být mě potkat na autogramiádě na Světě knihy, v sobotu 13. května od 11 hodin na stánu Moby. O týden dříve (v pátek 5. května) budu v Praze Víš, že nemusíš? křtít a další plány si aktuálně nedělám, protože máme rozjednaný jeden velký projekt pro televizi, který bude časově velmi náročný. Detaily zatím prozrazovat nemůžu, ale pokud to dopadne, budou mě moci „potkávat“ na podzim po několik večerů na obrazovkách v poněkud nezvyklé roli. Autorská čtení a besedy, jimiž si obvykle kontakt se čtenáři zprostředkovávám, s ohledem na natáčení pro toto jaro neplánuji, ale na podzim se opět budu do různých koutů naší republiky moc těšit.