Příběh podvodníka, který prodal Karlštejn
Kdo byl Harry Jelínek, legendární podvodník, který údajně dokázal prodat i Karlštejn? Nový román Michaela Webera vyprávý neuvěřitelný příběh největšího prvorepublikového podvodníka.
Právě vychází Vaše kniha inspirovaná bohatým životem Harryho Jelínka, nejznámějšího československého podvodníka. Co bylo prvotním impulzem nebo inspirací k tomu, abyste příběh o něm napsal?
Osobnost největšího prvorepublikového podvodníka Harryho Jelínka jsem znal stejně jako většina diváků z televizního filmu Velká sázka o malé pivo, kde ho v hlavní roli nezapomenutelně ztvárnil skvělý Oldřich Kaiser. Právě on představil Harryho jako usměvavého, suverénního a velmi okouzlujícího lumpa, mimořádně inteligentního manipulátora, obdivovaného ženami, který si dokáže vždy poradit. Rovněž jsem přečetl několik knih literatury faktu, kde jsou o něm četné zmínky, navštívil jsem muzea a archivy, bádal ve starých dokumentech. A protože za své rozsáhlé majetkové podvody s uměním a jiné další zavrženíhodné kousky – včetně svých činů ve prospěch okupantů během války – neskončil nikdy ve vězení a nebyl odsouzen, zajímalo mě, jak se mu to podařilo. To není věc hodná obdivu, to je absence jakékoliv spravedlnosti.
Během rozsáhlého studia Jelínkova života jste si k němu jistě vytvořil určitý vztah. Jak na něj jako na člověka nahlížíte?
Autor si ke své literární postavě pochopitelně vybuduje jistý vztah, ať je kladná, nebo záporná. Je s ní v každodenním kontaktu, promlouvá s ní a prožívá její peripetie. Studium pramenů v archivech, shromažďování knih a článků o Harrym bylo dost pracné, stejně jako zabraly dost času rozhovory s odborníky. Ale byla to i báječná zábava převtělit se do takového lumpa – kniha je totiž psána v ich formě. Na chvíli mu stát za zády a dívat se, jak je vše snadné, jak se s lehkostí pohybuje ve světě umění, prodejů starožitností a vzácných obrazů, jak svým šarmem snadno dovede okouzlit desítky žen, dokonce i těch velmi movitých a vdaných.
Nahlížím na něj jako na skvělého společníka, velkorysého bonvivána à la baron Prášil, vzdělaného, nadmíru inteligentního podvodníka, který si umí poradit v každé situaci, jde si za svým, vrší jeden podvod za druhým a má z toho mimořádné zisky, v každé situaci i době se dokáže přizpůsobit a mění barvy jako chameleon, má pozoruhodné kontakty na vysokých místech, dovede poškozené zastrašit a uniknout z osidel spravedlnosti, která je tisíckrát slepá. Byl vskutku nejlepší, a když šlo opravdu do tuhého, opustil Československo a zmizel kdesi v Evropě, nakonec skončil v krásné slunné Itálii. Takže tento „nepolapitelný antihrdina“ vlastně dopadl velmi dobře. Myslím, že takoví jedinci existují v každé době, stačí se podívat kolem sebe. Ale on byl doslova geniální gauner, skutečný románový hrdina, kterého si ani nelze vymyslet. A ten jeho milý úsměv – kdo by ho neměl rád a neuvěřil by mu? Osobně bych však byl velmi nerad obětí jeho dobře připravených podvodů. Kolik zla, slz a utrpení svými činy kolem sebe rozséval…
V knize uvádíte, že některé „případy“ jsou vymyšlené, domyšlené – to chtělo určitě velkou dávku fantazie a především se s hlavní postavou velmi dobře sžít. Jaké bylo nahlížet na svět očima tak barvité a kontroverzní osobnosti?
Ano, tento ničema Harry mi neustále stál za zády a promlouval o svých činech a zločinech, snažil se je omlouvat a vychvalovat, doslova se mi dostal do hlavy a nechtěl dát pokoj. Přece jen být rok a půl v jeho přítomnosti není krátká doba. Někdy byl zábavný, jindy dotěrný, občas jízlivý, ale vždy svůj, neopakovatelný. Byl velmi odvážný a nehleděl na následky svých činů, vlastně spíš zločinů. A přesto mu to velmi často vycházelo. Když jsem však psal jeho válečné eskapády během protektorátu, bylo to otřesné. To už byl vlastizrádce a udavač. A jestli měl svědomí? Kdoví… A jestli někomu v těžké době pomohl? Těžko říct, možná šlo jen o další mystifikaci. Ale i naše současná spravedlnost dovede být bezzubá, hluchá a slepá, alespoň pokud máte dost peněz a vliv.
Harry Jelínek prožil bezesporu velmi bohatý život. Jaká jeho část nebo fáze Vás zaujala nejvíc?
Celý jeho život je velmi bohatý. Bylo na něj podáno 500 policejních udání, a přesto vyvázl. Komu se to podaří? Možná je to zvláštní, ale líbila se mi i poslední fáze jeho pestrého života, kdy spokojeně stárne v Itálii, v Ligurii, nedaleko moře, všichni ho tam mají rádi, je uznávaným malířem a především bohatým, velmi movitým mužem. Je laskavý k dětem, galantní k ženám, přátelský ke všem okolo. Válečný zločinec, nebo lidumil? Boží mlýny melou pomalu, ale kvůli Harrymu se zasekly…
V knize je také zmíněná spousta míst, která Jelínek navštívil. Navštívil jste je jako autor také?
Samozřejmě jsem byl zvědavý, kde se můj antihrdina pohyboval a žil. Navštívil jsem Vlašim a mimořádně krásný zámecký park, který je hodný obdivu. Zde Harry trávil své dětství a mládí. Pak se na studia přemístil do Prahy, která už tehdy byla jednou z neskvělejších metropolí Evropy a kterou mám i já velmi rád, je v ní stále co objevovat. Zde několik let žil a prováděl své pozoruhodné kousky. Do smrti na ni myslel a vracel se sem i tajně. To mám s Harrym společné. Rád jezdil do Vídně za krásnou hraběnkou a ve Vídni jsem častým návštěvníkem i já. Stejně jako v Praze, tak i ve Vídni se okouzleně procházím po jejích pamětihodnostech, parcích a pak se večer usadím v některé starodávné hospůdce a objednám si nějakou místní specialitu. Harry se později pohyboval po celé Evropě, byl v Německu, v Polsku, až se nakonec usadil v Itálii. Šel, spíše jel jsem i tam a v jeho stopách navštívil pobřeží a místa na severu, v Ligurii a především věčný Řím, kam se často a rád vracel. Vlastně celá Itálie mu učarovala, umělecká Florencie, renesanční Siena až po Neapol, ostrov Capri. Harry byl Evropan, ovládal několik jazyků a uměl se vybraně chovat. Přesto si z jeho činů a zločinů neberme příklad.
Máte nějaké další spisovatelské plány? Pracujete momentálně na dalším příběhu?
Nedávno jsem dokončil historický román s vampýrskou tematikou, který se odehrává ve Slezsku kolem roku 1755. Je skutečně tajemný a děsivý a nejhorší na něm je, že je z velké části inspirován skutečnou kauzou. Měl by v nakladatelství MOBA vyjít v prvním pololetí roku 2025. Jinak si připravuji podklady ke knize o jedné známé české šlechtičně, jejíž příběh bude vyprávět o období první poloviny 20. století, tedy konce rakouského mocnářství a vzniku první republiky, je velmi barvitý, zahrnuje vzestupy i pády. Ale to mě teprve čeká a uvidím, zda se mi podaří ho napsat.
Osobnost největšího prvorepublikového podvodníka Harryho Jelínka jsem znal stejně jako většina diváků z televizního filmu Velká sázka o malé pivo, kde ho v hlavní roli nezapomenutelně ztvárnil skvělý Oldřich Kaiser. Právě on představil Harryho jako usměvavého, suverénního a velmi okouzlujícího lumpa, mimořádně inteligentního manipulátora, obdivovaného ženami, který si dokáže vždy poradit. Rovněž jsem přečetl několik knih literatury faktu, kde jsou o něm četné zmínky, navštívil jsem muzea a archivy, bádal ve starých dokumentech. A protože za své rozsáhlé majetkové podvody s uměním a jiné další zavrženíhodné kousky – včetně svých činů ve prospěch okupantů během války – neskončil nikdy ve vězení a nebyl odsouzen, zajímalo mě, jak se mu to podařilo. To není věc hodná obdivu, to je absence jakékoliv spravedlnosti.
Během rozsáhlého studia Jelínkova života jste si k němu jistě vytvořil určitý vztah. Jak na něj jako na člověka nahlížíte?
Autor si ke své literární postavě pochopitelně vybuduje jistý vztah, ať je kladná, nebo záporná. Je s ní v každodenním kontaktu, promlouvá s ní a prožívá její peripetie. Studium pramenů v archivech, shromažďování knih a článků o Harrym bylo dost pracné, stejně jako zabraly dost času rozhovory s odborníky. Ale byla to i báječná zábava převtělit se do takového lumpa – kniha je totiž psána v ich formě. Na chvíli mu stát za zády a dívat se, jak je vše snadné, jak se s lehkostí pohybuje ve světě umění, prodejů starožitností a vzácných obrazů, jak svým šarmem snadno dovede okouzlit desítky žen, dokonce i těch velmi movitých a vdaných.
Nahlížím na něj jako na skvělého společníka, velkorysého bonvivána à la baron Prášil, vzdělaného, nadmíru inteligentního podvodníka, který si umí poradit v každé situaci, jde si za svým, vrší jeden podvod za druhým a má z toho mimořádné zisky, v každé situaci i době se dokáže přizpůsobit a mění barvy jako chameleon, má pozoruhodné kontakty na vysokých místech, dovede poškozené zastrašit a uniknout z osidel spravedlnosti, která je tisíckrát slepá. Byl vskutku nejlepší, a když šlo opravdu do tuhého, opustil Československo a zmizel kdesi v Evropě, nakonec skončil v krásné slunné Itálii. Takže tento „nepolapitelný antihrdina“ vlastně dopadl velmi dobře. Myslím, že takoví jedinci existují v každé době, stačí se podívat kolem sebe. Ale on byl doslova geniální gauner, skutečný románový hrdina, kterého si ani nelze vymyslet. A ten jeho milý úsměv – kdo by ho neměl rád a neuvěřil by mu? Osobně bych však byl velmi nerad obětí jeho dobře připravených podvodů. Kolik zla, slz a utrpení svými činy kolem sebe rozséval…
V knize uvádíte, že některé „případy“ jsou vymyšlené, domyšlené – to chtělo určitě velkou dávku fantazie a především se s hlavní postavou velmi dobře sžít. Jaké bylo nahlížet na svět očima tak barvité a kontroverzní osobnosti?
Ano, tento ničema Harry mi neustále stál za zády a promlouval o svých činech a zločinech, snažil se je omlouvat a vychvalovat, doslova se mi dostal do hlavy a nechtěl dát pokoj. Přece jen být rok a půl v jeho přítomnosti není krátká doba. Někdy byl zábavný, jindy dotěrný, občas jízlivý, ale vždy svůj, neopakovatelný. Byl velmi odvážný a nehleděl na následky svých činů, vlastně spíš zločinů. A přesto mu to velmi často vycházelo. Když jsem však psal jeho válečné eskapády během protektorátu, bylo to otřesné. To už byl vlastizrádce a udavač. A jestli měl svědomí? Kdoví… A jestli někomu v těžké době pomohl? Těžko říct, možná šlo jen o další mystifikaci. Ale i naše současná spravedlnost dovede být bezzubá, hluchá a slepá, alespoň pokud máte dost peněz a vliv.
Harry Jelínek prožil bezesporu velmi bohatý život. Jaká jeho část nebo fáze Vás zaujala nejvíc?
Celý jeho život je velmi bohatý. Bylo na něj podáno 500 policejních udání, a přesto vyvázl. Komu se to podaří? Možná je to zvláštní, ale líbila se mi i poslední fáze jeho pestrého života, kdy spokojeně stárne v Itálii, v Ligurii, nedaleko moře, všichni ho tam mají rádi, je uznávaným malířem a především bohatým, velmi movitým mužem. Je laskavý k dětem, galantní k ženám, přátelský ke všem okolo. Válečný zločinec, nebo lidumil? Boží mlýny melou pomalu, ale kvůli Harrymu se zasekly…
V knize je také zmíněná spousta míst, která Jelínek navštívil. Navštívil jste je jako autor také?
Samozřejmě jsem byl zvědavý, kde se můj antihrdina pohyboval a žil. Navštívil jsem Vlašim a mimořádně krásný zámecký park, který je hodný obdivu. Zde Harry trávil své dětství a mládí. Pak se na studia přemístil do Prahy, která už tehdy byla jednou z neskvělejších metropolí Evropy a kterou mám i já velmi rád, je v ní stále co objevovat. Zde několik let žil a prováděl své pozoruhodné kousky. Do smrti na ni myslel a vracel se sem i tajně. To mám s Harrym společné. Rád jezdil do Vídně za krásnou hraběnkou a ve Vídni jsem častým návštěvníkem i já. Stejně jako v Praze, tak i ve Vídni se okouzleně procházím po jejích pamětihodnostech, parcích a pak se večer usadím v některé starodávné hospůdce a objednám si nějakou místní specialitu. Harry se později pohyboval po celé Evropě, byl v Německu, v Polsku, až se nakonec usadil v Itálii. Šel, spíše jel jsem i tam a v jeho stopách navštívil pobřeží a místa na severu, v Ligurii a především věčný Řím, kam se často a rád vracel. Vlastně celá Itálie mu učarovala, umělecká Florencie, renesanční Siena až po Neapol, ostrov Capri. Harry byl Evropan, ovládal několik jazyků a uměl se vybraně chovat. Přesto si z jeho činů a zločinů neberme příklad.
Máte nějaké další spisovatelské plány? Pracujete momentálně na dalším příběhu?
Nedávno jsem dokončil historický román s vampýrskou tematikou, který se odehrává ve Slezsku kolem roku 1755. Je skutečně tajemný a děsivý a nejhorší na něm je, že je z velké části inspirován skutečnou kauzou. Měl by v nakladatelství MOBA vyjít v prvním pololetí roku 2025. Jinak si připravuji podklady ke knize o jedné známé české šlechtičně, jejíž příběh bude vyprávět o období první poloviny 20. století, tedy konce rakouského mocnářství a vzniku první republiky, je velmi barvitý, zahrnuje vzestupy i pády. Ale to mě teprve čeká a uvidím, zda se mi podaří ho napsat.