Jeseníky skrývají víc, než se zdá. Autorka románu Zasít vítr o temnotě pod povrchem.
Jak se rodí drsná krimi z prostředí Jeseníků a proč je Karolína Suková tak návyková postava? Autorka románu Zasít vítr Nikola Valová prozrazuje, co ji na psaní baví, jak jí pomáhá jóga i proč se k hrdince plánuje vrátit. Otevřený rozhovor o tvorbě, emocích a knihách, které nezanechávají pachuť strachu, ale chuť číst dál.
Nový román Zasít vítr spojuje s Vaší předchozí knihou Prásknout do bot postava kriminalistky Karolíny Sukové. Na rozdíl od knihy Prásknout do bot, kdy čtenáři nahlédli do soukromí jejího policejního parťáka, se tentokrát pozornost soustředí na ni. Co vás na této postavě baví?
Upřímně mě na Karolíně baví její „zakomplexovanost“. Je drsná, rázná a přímá, hubatá, často otravná a dost svérázná. Na druhou stranu v sobě skrývá hlubokou bolest a nejistotu, komplexy, o kterých nikdo neví. Ani čtenáři. V románu Zasít vítr se toho dotýká, ale není ještě připravená přiznat vše sama sobě, natož ostatním…
Karolína pochází z Jeseníků a tam se také odehrává děj knihy Zasít vítr. Máte vy sama na tento kraj nějaké vazby? Proč jste si ho vybrala jako dějiště svého nového příběhu?
Já mám ráda kopce a hory obecně. Napůl pocházím z Beskyd a moje první myšlenka byla zasadit román právě tam. Nakonec jsem ale chtěla pro sebe neutrálnější místo, ke kterému mě nebude pojit tolik osobních vzpomínek. Takže jsem zvolila Jeseníky, které jsem během svých toulek po Česku taky prochodila a mám je moc ráda.
V románu hraje zásadní roli kopec Hromovka, který je opředen tajemnými pověstmi. Jedná se o skutečnou lokalitu, nebo je místo zcela fiktivní?
Místa v příběhu jsou smyšlená, události se neodehrávají nikde konkrétně v Jeseníkách. Samotná krimi zápletka je docela specifická a trochu drsná, nechtěla jsem ji spojovat s žádným skutečným místem. Na druhou stranu míst se zvláštní energií a těžkou minulostí je v Česku plno, takže možná někde existuje takový tajemný kopec s poustevnou a ani o tom nevím.
Vaše psaní se vyznačuje propracovanou psychologií postav. Řekla byste, že Vám v tom pomáhá i Vaše druhá, herecká profese?
Myslím, že ani ne, spíš je tomu naopak… psaní mi pomáhá při herectví, protože právě psaní mi umožňuje prožívat hluboko a dlouhodobě něčí nitro. Při hraní se do své postavy většinou musíte „vtělit“ rychle a pak z ní zase vyskočit. Při psaní s daným člověkem trávíte několik měsíců každý den, protože si jeho příběh nosíte v hlavě, vytváříte ho, doslova ho pitváte. Já mám tyto věci ráda… Ráda se pitvám sama v sobě, pozoruji ostatní a snažím se porozumět, co konkrétního člověka nutí být tím, kým je. V tom mi pomáhá i jóga, která mě naučila lépe naslouchat, analyzovat, „naciťovat“ se.
Zasít vítr je už Vaše druhá detektivka. Po jakých žánrech a autorech ráda sáhnete Vy sama ve volném čase?
Já čtu ráda cokoliv, kromě hororu a sci-fi. Kniha ve mně nikdy nesmí zanechat negativní pocity, jako jsou strach, zhnusení nebo úzkost, pak ji odkládám. Jinak si přečtu cokoliv, náročné psychologické romány i romantické oddechovky. Nejsem v tomto vyhraněný člověk, stejně jako při psaní ráda zabrousím do různých žánrů. Z detektivek je pro mě klasika Agatha Christie, kterou jsem v dětství hltala ve velkém. Ze současných autorů detektivek mě baví například Robert Galbraith a jeho (potažmo její) detektiv Cormoran Strike.
Karolíně Sukové dovolená skončila a vrací se do Prahy. Čtenáře bude po přečtení knihy určitě zajímat, jak se bude její příběh odvíjet dál. Plánujete v sérii pokračovat i v budoucnu?
Ano, mám v hlavě ještě minimálně jeden příběh, ve kterém se vrátí David Dán. Momentálně mě ale vtáhla nová série historického krimi, na které pracuji, takže uvidím, kdy se ke Karolíně s Davidem skutečně vrátím.
Upřímně mě na Karolíně baví její „zakomplexovanost“. Je drsná, rázná a přímá, hubatá, často otravná a dost svérázná. Na druhou stranu v sobě skrývá hlubokou bolest a nejistotu, komplexy, o kterých nikdo neví. Ani čtenáři. V románu Zasít vítr se toho dotýká, ale není ještě připravená přiznat vše sama sobě, natož ostatním…
Karolína pochází z Jeseníků a tam se také odehrává děj knihy Zasít vítr. Máte vy sama na tento kraj nějaké vazby? Proč jste si ho vybrala jako dějiště svého nového příběhu?
Já mám ráda kopce a hory obecně. Napůl pocházím z Beskyd a moje první myšlenka byla zasadit román právě tam. Nakonec jsem ale chtěla pro sebe neutrálnější místo, ke kterému mě nebude pojit tolik osobních vzpomínek. Takže jsem zvolila Jeseníky, které jsem během svých toulek po Česku taky prochodila a mám je moc ráda.
V románu hraje zásadní roli kopec Hromovka, který je opředen tajemnými pověstmi. Jedná se o skutečnou lokalitu, nebo je místo zcela fiktivní?
Místa v příběhu jsou smyšlená, události se neodehrávají nikde konkrétně v Jeseníkách. Samotná krimi zápletka je docela specifická a trochu drsná, nechtěla jsem ji spojovat s žádným skutečným místem. Na druhou stranu míst se zvláštní energií a těžkou minulostí je v Česku plno, takže možná někde existuje takový tajemný kopec s poustevnou a ani o tom nevím.
Vaše psaní se vyznačuje propracovanou psychologií postav. Řekla byste, že Vám v tom pomáhá i Vaše druhá, herecká profese?
Myslím, že ani ne, spíš je tomu naopak… psaní mi pomáhá při herectví, protože právě psaní mi umožňuje prožívat hluboko a dlouhodobě něčí nitro. Při hraní se do své postavy většinou musíte „vtělit“ rychle a pak z ní zase vyskočit. Při psaní s daným člověkem trávíte několik měsíců každý den, protože si jeho příběh nosíte v hlavě, vytváříte ho, doslova ho pitváte. Já mám tyto věci ráda… Ráda se pitvám sama v sobě, pozoruji ostatní a snažím se porozumět, co konkrétního člověka nutí být tím, kým je. V tom mi pomáhá i jóga, která mě naučila lépe naslouchat, analyzovat, „naciťovat“ se.
Zasít vítr je už Vaše druhá detektivka. Po jakých žánrech a autorech ráda sáhnete Vy sama ve volném čase?
Já čtu ráda cokoliv, kromě hororu a sci-fi. Kniha ve mně nikdy nesmí zanechat negativní pocity, jako jsou strach, zhnusení nebo úzkost, pak ji odkládám. Jinak si přečtu cokoliv, náročné psychologické romány i romantické oddechovky. Nejsem v tomto vyhraněný člověk, stejně jako při psaní ráda zabrousím do různých žánrů. Z detektivek je pro mě klasika Agatha Christie, kterou jsem v dětství hltala ve velkém. Ze současných autorů detektivek mě baví například Robert Galbraith a jeho (potažmo její) detektiv Cormoran Strike.
Karolíně Sukové dovolená skončila a vrací se do Prahy. Čtenáře bude po přečtení knihy určitě zajímat, jak se bude její příběh odvíjet dál. Plánujete v sérii pokračovat i v budoucnu?
Ano, mám v hlavě ještě minimálně jeden příběh, ve kterém se vrátí David Dán. Momentálně mě ale vtáhla nová série historického krimi, na které pracuji, takže uvidím, kdy se ke Karolíně s Davidem skutečně vrátím.