"Zdánlivě obyčejná návštěva hradu Krašova se změní v děsivou noční můru. Oldřich z Chlumu chce pomoci příbuzné, která se mu svěří s dávným prokletím hroznatovského rodu. Co spojuje vraždy šlechtičen a pověst o pokladu knížete Soběslava? Pátrání přivede Oldřicha a jeho pomocníky panoše Otu a velitele Diviše do řídce obydlených lesů kolem Berounky. Jejich životy visí na vlásku, kromě černého rytíře je ohrožuje i cosi tajemného. Lze vůbec objasnit záhadu starou více než jedno století? Další titul z úspěšné edice historických detektivních románů Hříšní lidé Království českého.Ukázka z knihyNetušil, jak dlouho spal. Vyburcovalo ho až zavrzání otevíraných dveří. Otevřel oči a bezděčně sjel rukou k rukojeti své dýky. Před ním stál Sezama z Krašova. Tvářil se pobouřeně a chtěl si zřejmě stěžovat. Ale nedíval se do Oldřichova obličeje. Zůstal na prahu a oči měl upřené do rohu, kde stála truhlice. Královský prokurátor se podíval rovněž tím směrem. Uvědomil si, že na víku truhlice nechal ležet dýku, kterou našel u kostry ve výklenku pod kryptou. Neřekl nic a pozoroval svého hosta.Sezama z Krašova si královského prokurátora nevšímal. Došel jako očarovaný k truhlici a vzal dýku do rukou. Pozorně si ji prohlížel a opatrně ji obracel v dlaních. Téměř se zdálo, jako by se s tím kusem chladného kovu laskal. ,,Kde, kde jste to našel? vyhrkl nakonec a nejistě se obrátil.,,V kryptě. Vy ji znáte? Komu patřila?,,Mému otci Jetřichovi, řekl tiše Sezama. Pak se vrátil ke stolu a usedl na stolici proti královskému prokurátorovi. Oldřich z Chlumu si překvapeně všiml, že má v očích slzy. Dýku položil opatrně na desku před sebou.,,Slyšel jsem, že váš otec zmizel. Prý za podivných okolností, řekl královský prokurátor s účastí v hlase.,,Byl jsem tehdy ještě dítě, vzpomínal velmož. ,,Vím o tom neštěstí jen z vyprávění. Náš otec asi nebyl vzorem křesťanských ctností. Matka tvrdila, že ho potrestal Bůh. Ale bratr říkával, že otce roztrhali démoni. Tady na Krašově. To byla jedna z věcí, pro které jsme se ustavičně hádali. On dědil, ale já rodiče miloval. Tuhle dýku bych poznal mezi tisíci podobnými. Otec mi dovolil, abych si s ní hrával. Vidíte tu rýhu na čepeli a husté žilky v jaspisu na konci rukojeti? Vypadají jako rytíř na koni. Na to se zapomenout nedá. Našel jste ji opravdu v kryptě?Oldřich z Chlumu přikývl a trochu překvapeně si pana Sezamu prohlížel. Jeho ošklivý a většinou zamračený obličej jako by se proměnil. Pohnutí nad objevením otcovy dýku určitě nehrál.,,Kde přesně ležela? vyzvídal Sezama. ,,Mysterium se koná každoročně. Jak je možné, že ji dosud nikdo neobjevil?,,Našel jsem ji podlaze v takové mělké prohlubni u stěny, odpověděl Oldřich z Chlumu. Nemínil samozřejmě vysvětlovat, jak to bylo doopravdy. ,,Je možné, že původně ležela někde v kanále, kterým se přivádí do krypty voda. Voda ji mohla vyplavit nahoru. Spodní proudy umějí být velice silné. Copak nepohánějí třeba i mlýnská kola?,,Jenže jak by se do vody dostala? pochyboval Sezama z Krašova nedůvěřivě.,,Třeba se váš otec ztratil právě v těch podzemních kanálech. Vlezl tam a... Dokončit nestačil, protože krašovský velmož zlostně udeřil pěstí do stolu a rozkřikl se.,,Jste stejný, jako byl můj bratr. K ničemu nemáte úctu!,,Co jsem řekl špatného? nechápavě vrtěl hlavou Oldřich z Chlumu.,,Pod kryptou je uvězněný démon. To ví přece každý! Proto nařídil náš vznešený předek Hroznata, abychom konali svatobarborské mysterium. Žádný poctivý křesťan by do šachty pod kryptou nevstoupil. Protože by přišel o svou duši. Můj otec o duši nepřišel. Pokud zmizel, muselo to být jinde.,,Třeba venku u řeky, nadhodil konejšivě Oldřich z Chlumu. ,,A voda tu dýku z řeky nějakým způsobem odnesla do podzemních kanálů a nakonec vyplavila v kryptě. To je přece možné?Sezama z Krašova se vděčně usmál a přikývl. Tiše zabručel: ,,Děkuji, pane Oldřichu! Pak zavládlo ticho. Oba zůstali sedět sami se svými myšlenkami. Teprve po chvíli se Sezama trochu vzpamatoval a zapudil dávné vzpomínky. Napřímil se a do obličeje se mu vrátilo pobouření.,,Pane královský prokurátora, jak dlouho ještě hodláte věznit mé hosty? Slíbil jste, že proběhne zasedání soudu. V tuto ranní hodinu je vaše přání dost neobvyklé. Vždy jsem stál věrně při našem králi a nemíním se protivit ani jeho služebníkům. Všechno má však své hranice. Hosté jsou unavení a chtějí na lože. Ostatně, jak jsem si stačil všimnout, je necháte bdít a sám tady dřímáte.,,To samozřejmě napravím, přikývl pokorně Oldřich z Chlumu. Pak se jeho výraz změnil a ostře pokračoval: ,,Ale nemůžete popřít, že se mne kdosi pokusil zavraždit. Někdo z vašich hostů. Většina z nich probděla ve svém životě už více, než tuhle noc. O jednu víc nebo míň nikomu neuškodí. Došlo k útoku na královského prokurátora, na to nezapomeňte.,,Opravdu nezapomínám, chladně opáčil Sezama z Krašova. ,,Kde však berete jistotu, že to byl někdo z mých hostů? Poznal váš panoš toho útočníka? Co když utekl přes můstek do kostela a pak ven na nádvoří?,,Kdo by to tak mohl být? opáčil ironicky Oldřich z Chlumu.,,Kdokoli z hradní posádky. Někdo vás mohl chtít oloupit. Nebo to byl zloděj, který tu občas krade v kuchyni. Včera byla hostina. Bál se prozrazení, proto na vás zaútočil. Možná ani nevěděl, kdo vlastně jste.,,I kdyby to tak bylo, za posádku na svém hradě jste králi odpovědný vy, pane z Krašova, řekl lhostejně Oldřich z Chlumu. Věděl, jak podobné protesty šlechticů krotit.Pan Sezama otevřel ústa, ale nenašel vhodnou odpověď. Vypadal jako ryba, která lapá po vzduchu. Chtěl rozhořčeně vstát, ale Oldřich z Chlumu ho zadržel.,,Počkejte ještě! Jak dopadlo vaše pátrání? Podařilo se vám najít paní Gutu a svého syna?,,Ještě ne, opáčil rozmrzele velmož. ,,Dal jsem hlídat brány, z hradu nevyklouzne ani myš. Ráno, až se úplně rozední, prohledají moji lidé Krašov ještě jednou. Vlezou do každé skuliny. Určitě je najdeme. Pevně v to věřím.,,Dobrá, souhlasil Oldřich z Chlumu. ,,Teď se vraťte do hodovní síně a vyřiďte hostům, že za chvíli přijdu. Ale než začnu zasedání, potřebuji ještě vyslechnout mnicha Beata. Pošlete ho sem, prosím. Nenápadně řekněte mému panošovi, aby šel s ním a hlídal ho."